Mizerně

Když Vrbenský zazvoní, Olena stále ještě sedí stočená v křesle s prázdnou sklenkou.
„Víte něco o veřejném incidentu ve Varšavě?” zeptá se ho.
„Nevím. Předám to varšavským.”
„Chci vás o něco požádat.” Hraje o důvěru Milice. „Strávila jsem desítky hodin u Kosturaků. Příliš si nepamatuji, nebyla jsem na tom dobře.” Největší fanynka Milice leze do jámy lvové. „Dokážete se k těm vzpomínkám dostat?”
„Možná.”

Vrbenský jí podá sklenici vody. Takhle rozčileného ho ještě neviděla.
„Co jste si vzala?”
„Nic, jen toho panáka…”
„Tím to není.”
Něco jí muselo zůstat v krvi po prověřování.
Vrbenskému prolétne tváří znechucení.
„Nic mi neříkejte.”