Horizont událostí a kytky? To člověku nezbývá nic jiného, než si zazpívat.
Navazuje na Cesta na hranici
Na horizontu událostí kytky nerostou. Tam, kde umírají hvězdy, bude jen těžko něco růst. I časový tunel tady byl jen holá skála. Vedl rovnou skrz horizont.
Kolem umíraly hvězdy a Vraspír si stále pískal. Daniel tu melodii poznal.
"Řekni, kde ty kytky jsou," zanotoval a ostatní se k němu kupodivu přidali. Jejich zpěv zněl podivnou ozvěnou.
"Kytičky shořely," zabručel si Vraspír pod kápí, když píseň dozněla.
Sotva domluvil, tunel se rozzářil oslepujícím světlem. Trojici mužů bylo náhle horko. Mimoděk se shlukli k sobě. Jaroslav pátral po díře ve stěně tunelu. Daniel si mnul oči. Vraspír oba muže kryl vlastním tělem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
tak nevím, asi tam zpívat
Aries
tak nevím, asi tam zpívat neměli...
Děkuji, Aries.
Profesor
Já zatím taky ne. Při zítřejším tématu.
Bojím se víc a víc.
Peggy
Bojím se víc a víc.
Díky, Peggy.
Profesor
Já zrovna teď taky. Zítřejší téma je hnus.
No nemáš tam to závěrečné
Faob
No nemáš tam to závěrečné "když se ohlédli, zbledli jako stěna", na které se např. těžko navazuje tématem "jó, ty sladké hříchy mládí" (i když šlo by to samozřejmě, třeba zestárlá dávná milenka...): takhle mohou jít dramaticky vpřed, nebo naopak zjistit, že planý poplach...
Díky Faobe,
Profesor
já je zabít nechci, takže téma A není to málo? raději přeskočím. Uvidím, co přinese zítřek, zda bude téma přívětivější. Tohle totiž měla být poklidná výprava. Jenže ten horizont událostí mi trochu změnil plány.