Pomalu tančili a dívali se jeden druhému do očí. Sklonil se k ní a něžně ji políbil. Usmála se.
„Tak dlouho ji hledal,“ neslo se sálem.
Křehké stvoření u dveří se schovávalo ve stínech a pozorovalo ty dva se zvláštním melancholickým úsměvem. Kdykoli bylo někým osloveno, plaše se usmálo; nikdo na odpověď ani nečekal. Všichni věděli, že je němá.
Zítra, opakovala si v duchu, zítra se vrátí domů.
Snad ji bude hledat, snad mu bude chybět... Jen pravdu se nikdy nedozví.
Časem se s tím smíří. Má přece ji - a ona zůstane jen němou vzpomínkou, která se rozplynula v moři.
Malá mořská víla v původní, tj. nedisneyovské, Andersenově verzi nezíská princovo srdce (a možnosti zachránit se tím, že jej zabije, nevyužije); ráno po jeho svatbě s princeznou, která jej kdysi nalezla poloutopeného na břehu (kam jej, správně, vytáhla víla), skočí do moře a změní se v mořskou pěnu.
Mimochodem, v ikonce mám právě malou mořskou vílu, k té pohádce mám vážně silný citový vztah... :))
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ten konec mě vždycky hrozně
Scully
Ten konec mě vždycky hrozně rozesmutní :(
Krásné...
Děkuji :) No jo, Andersen,
Carmen
Děkuji :) No jo, Andersen, kdepak ten by čtenáře ušetřil... :)
Ačkoli on se vlastně asi snažil o pozitivní vyznění, když tam pak vecpal tu (mně vcelku protivnou) pasáž o tom, že když se změní v mořskou pěnu, vezmou ji k sobě Dcery větru/Sestry vzduchu s tím, že nakonec tu nesmrtelnou duši získá...
Já se přiznám, že tohle
Terda
Já se přiznám, že tohle pohádku jsem jako malá nikdy neměla ráda... Ale tohle je moc krásné, smutné, ale krásné.
Jako malá jsem od něj neměla
Carmen
Jako malá jsem od něj neměla ráda většinu pohádek, byly na mě moc smutné... ale tuhle mám ráda moc. :) Děkuju.
Malá mořská víla byla vždycky
Tenny
Malá mořská víla byla vždycky taky moje oblíbená. :D Ale mnohem raději jsem měla tu disneyovskou verzi, kde všichni žijí šťastně až do smrti. Jako jo, kánon to není, ale od pohádky jsem ty dobré konce vždycky tak nějak očekávála.
Andersen byl sadista a jeho pohádky dodnes příliš nemusím, protože nemám ráda smutné konce. :D
Já jako malá jeho pohádky moc
Carmen
Já jako malá jeho pohádky moc nemusela, ačkoli jsem je kdovíproč a kdoví od koho dostala celkem ve třech vydáních :D Vždycky mě hrozně deptal. Jenže do téhle konkrétní jsem se i navzdory tomu strašně zamilovala (možná na tom měly podíl nádherné ilustrace, které jsou v mém nejoblíbenějším vydání)... Jinak souhlasím, člověk aspoň v té zatracené pohádce chce šťastný konec, ne prohlubování deprese. :D
Drabble je krásné. Ale tu
Rya
Drabble je krásné. Ale tu pohádku jednou přepíšu! :-)
Děkuju. :) Jo, no, já si
Carmen
Děkuju. :) Jo, no, já si vždycky říkala, že ona k němu vlastně nepatřila... což na depresivním vyznění nic nemění. :D Přepiš! Vezmou se a budou šťastní až do smrti a... a budou mít akvárko se zlatými rybičkami, aby jí nebylo smutno po vodě. :))
Já se té pohádky jako malá
Rebelka
Já se té pohádky jako malá vždycky bála (měli jsme ji v knížce se spoustou obrázků a byl tam jeden obrázek, jak mořská víla stojí s nožem nad spícím princem a princeznou - brrr :) ).
Ale drabble je krásně něžné a moc se mi líbí :).
Chápu, to působí děsivě. :D
Carmen
Chápu, to působí děsivě. :D (Vím, že jsem příšerná, ale popravdě řečeno se nemůžu zbavit myšlenky, že vzhledem k tomu, že to byla princova svatební noc, mohla víla přijít zatraceně nevhod... :D)
Teď už běž spát
strigga
Teď už běž spát
má malá mořská vílo
a zachumlej se do vln pod mořem
hořkoslaná pěna ať je ti peřinou
a nech si o mně zdát
Teď už běž spát
a všechno to co zbylo
sbal si do klubíčka řas
nemysli na dny
stejně tě neminou
nemysli na to co v moři zbylo z nás...
*oněměla*
Tuhle tvoji mám strašně ráda.
Carmen
Tuhle tvoji mám strašně ráda...
I know. :)
strigga
I know. :)
*taky oněměla* Tvoje?
Lejdynka
*taky oněměla* Tvoje?
Má to ještě druhou polovinu.
strigga
Má to ještě druhou polovinu. A průvodní hudbu. :) Tady, kdyby sis ji náhodou chtěla dočíst. :)
Andersena jsem nikdy nemusela
Lee
Andersena jsem nikdy nemusela, ale Malá mořská víla je malou výjimkou z pravidla. A drabble bylo moc krásné.
Děkuji :))
Carmen
Děkuji :))
Je to smutnokrásné.
Esclarte
Je to smutnokrásné. Nojo, taky jem neměla a dodnes nemám ráda pohádky, které mě rozesmutňují. Na téhle mě vlastně odjakživa fascinovalo, že se tam něco nepovedlo. Normálně je jaksi dáno samo sebou, že se princ do té Popelky zamiluje, nebo naopak ta Zlatovláska do Jiříka, a tahle chudinka obětuje prakticky všechno a k ničemu to není, protože princ zkrátka nemá zájem. Kde se stala chyba?
Myšlenka (moje), že nemá smysl obětovat všechno těm, kterým my za to nestojíme, je asi dost nepohádková.
Víš, já si to vykládám trošku
Carmen
Víš, já si to vykládám trošku jinak, i když v zásadně je to podobné - že když k sobě dva nepatří, pak nemá cenu to protahovat a do něčeho se nutit (nejde nevyhnutelně o to, že by jeden druhému za to nestál, konec konců princ měl vílu rád, akorát... jinak, no) :) Je to zvláštní... ale stejně jsem ráda, že ve většině pohádek to funguje tak jednoznačně. :))
Mimochodem.. a pak že neumíš
strigga
Mimochodem.. a pak že neumíš psát vážně.. *dojatě*
Tak zrovna u tohohle si trvám
Carmen
Tak zrovna u tohohle si trvám na tom, že by to šlo napsat mnohem líp, ale chtěla jesm mít bonus z krku :D
teď mě přepadl takový
Iswida
teď mě přepadl takový sentimentální pocit... je to úžasné
Křehké stvoření miluju a
Lejdynka
Křehké stvoření miluju a princ je debil.
:)
Andersen! <3
Tys to tak dokonale shrnula..
Carmen
Tys to tak dokonale shrnula... :D
Mám chuť si přečíst Cínového
Tall
Mám chuť si přečíst Cínového vojáčka (nejoblíbenější) a pak Malou mořskou vílu.