Časově někdy po Do noci a před Zkratem
Polední slunce nemilosrdně žhnulo. Ani plachta už nechránila před jeho paprsky. Elliot se nespokojeně zavrtěl a zamžoural ke všudypřítomnému nepříteli, až se mu udělaly mžitky před očima. Unaveným pohledem sklouzl ke kormidelnické lavičce. Bocman Ludlow držel směr už jen ze zvyku. Kolem hlavy měl omotaný šátek a po tvářích mu stékal pot. Vedle něj seděla slečna Doyleová. Bez kabátu jen v potrhané, špinavé košili. Pod očima se jí rýsovaly hluboké kruhy. Ve tváři měla strhaný, nemocný výraz. Přesto nepřestávala sledovat obzor. Teprve teď si Elliot uvědomil, že na rozdíl od něj ti dva ještě nezamhouřili oka. A vedro bylo spalující...
Nakonec jsem se rozhodla zúročit pouze první nápad a druhý si schovám do zásoby, třeba půjde zrecyklovat na nějaký další téma :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hrozně mi to evokuje takové
Rebelka
Hrozně mi to evokuje takové to vedro z Master and Commander :). Tak doufám, že brzo zaprší :).
Estli zaprší nevím (a i
Terda
Estli zaprší nevím (a i kdybych věděla tak neprozradím ;-) ), ale spíš se modli, aby je z tý bryndy někdo urychleně vytáhl. Jinak jim ani déšť nepomůže a budou z nich slanečci...
Z toho drabblete přímo sálá
Rya
Z toho drabblete přímo sálá ta polední vyčkávající úmornost.
To beru jako pochvalu
Terda
To beru jako pochvalu
Jo, Rya má pravdu. Úplně jsem
Aries
Jo, Rya má pravdu. Úplně jsem dostala žízeň
To mě mrzí... Můžu nabídnout
Terda
To mě mrzí... Můžu nabídnout jablečný džus nebo snad raději jahodovou šťávu?