Cestou z výletu

S Lydiiným bratrem, dvojčetem, Leopoldem Sebastianem se Norbert spřátelil snadno, vlastně jaksi mimochodem.
„Ty sourozence nemáš, viď?“ tázal se mladík Norberta, když se letním podvečerem vraceli zpět do Prahy – slečny kráčely pár kroků před nimi.
Zavrtěl hlavou.
Mládenec se rozpustile pousmál. „To my jsme někdy pěkná cháska.“
Norbert se v duchu pohoršil, proč o svých sestrách mluví jako o nějaké sebrance. Slečna Lydie byla uhlazená a sečtělá, mladičká Paulína tiché, nesmělé stvoření, které se na něj snad ani jednou zpříma nepodívalo. Obě však byly dámy.
„Moje sestry nejsou obyčejná děvčata.“
„Vážím si duchaplných žen,“ namítl Norbert. „Vzdělaná žena je poklad.“