A přece tam jsou

Čas strávený v izolaci se pomalu chýlil ke konci. Vyplnili ho velkým množstvím mlčení, meditací a partií šachů. Kirk měl ale pocit, že mezi nimi vzniklo určité napojení, které sdílejí lidé sobě navzájem hodně blízcí.
Mlčení ne vždy znamenalo, že si nemají co říct. Nemuseli používat slova.
Možná za to mohla vulkáncova mysl k telepatii uzpůsobená, ale i to představovalo jistý průnik.
Za masku neexistujících emocí.
„Těšíte se na svou konzoli, Spocku?“ zeptal se ho nenuceně několik večerů před koncem.
„Ano, prodlévání bez práce mi způsobuje nedostatečný stimul,“ odpověděl Spock. „Nicméně klid a mír vaší společnosti… zcela jistě budu postrádat.“