Umění si žádá oběti

„…Tohle už znám,
že z mých předsevzetí je cár,
stačí milostných slůvek pár.
Jeden pohled a už lásky zvon.
Duní v mojí hlavě jak amplion!“

Alex rozrazila dveře: „Už je tam zas zavřená a huláká!“
„To si zas dneska hlavu neumyju,“ vzdychla Darja.
„Ale proč zrovna tam?“ řekla nešťastně Maruška. „Puňťa je celý nervózní. Nechce chodit ven.“
„Proč?“ podivila se Alex.
„Musí projít kolem.“
„Aha. Hele, v úterý má ten jejich spolek premiéru, to už vydržíme!“
„Až v úterý? Co si počneme? Je tam zamčená od rána do večera – proč proboha jediné místo s pořádnou akustikou musí být naše koupelna?“