Mlčením zničené

Kdysi dávno jsem věřila, že tě znám. Věděla jsem, co si myslíš, ještě než jsi se naučila mluvit, poznala jsem pláč, ještě než začal. Byla jsem první, kdo si všiml rozbitého chrastítka, prasklého sosáku lahvičky i špinavé plínky.

Jenže pak se někde stala chyba. Dneska nemám nejmenší tušení, jak se jmenuje tvůj kamarád ze školy a jaký druh čokolády ti chutná. Nevím, co zrovna čteš, ani s jakým plyšákem spíš.

Dřív jsme neměly společná slova a přesto jsme si rozuměly.
Dneska recituješ básničky a najednou nemám co říct.

Netuším, jak opravit mlčením zničené.

A nevím, jestli ještě mám tu vůli.