Koruna v nejistotě

„Někdy mám pocit,“ najde si král Verence II. chvilku času na rozhovor s manželkou, „že se možná spletly. Prosím, hlavně jim to neříkej!“ vyděsí se. Představa, že by se lancreským čarodějkám doneslo, že si dovolil je nařknout z omylu, je hrozivá, král nekrál.
„Říkám si, celý život jsem byl šašek a teď, nedělám já si blázny z těch ubohých lidí? Jestli jsem Verencův syn, proč se tak necítím? Co o tom řekly Stařenka s Bábi tobě?“
Magráta neumí lhát. Ale pro svého milovaného muže to zkusí, co nejpřesvědčivěji. A když mluví o tom, jak skvělý je král, už lhát nemusí.