Ach jo, zasloužili by si mnohem lepší...
Těm řečem o bratrské pomoci nevěřil snad vůbec nikdo. Kdyby to byla aspoň anexe – dobyvatelský vzmach mocného národa... Jenže upřímně vzato to byla jen hanba, hanba pro všechny, kteří kdy byli hrdí na to, že jsou Rusové. Hanba a zklamání.
Byl to stud a touha udělat cokoli, ale aspoň něco, co je teď hnalo na Rudé náměstí. Pokání za mlčení v roce 56. Nepovažovali se za hrdiny, byli to prostě lidé, když tam v pravé poledne rozvinuli transparent s nápisem Ruce pryč od ČSSR. Kopance a rány, kterých se jim vzápětí dostalo, za těch pár minut svobody a radosti stály.
Vycházela jsem z rozhovoru s účastnicí demonstrace Natalií Gorbaněvskou, který jsem četla ve sborníku Invaze 1968 Ruský pohled. (Nevím ovšem, zda je ještě patrné téma, anexe = připojení, tak snad.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc dobrá připomínka.
Esclarte
Moc dobrá připomínka.
Díky moc. :)
Lee
Díky moc. :)
Vynikající (téma je zřetelné)
Rya
Vynikající (téma je zřetelné).
Díky převelice (uf).
Lee
Díky převelice (uf).
Tak za tohle ti děkuju. Já
Regi
Tak za tohle ti děkuju. Já byla v té době osmileté dítě, ale celou atmosféru jsem vnímala hodně silně. A je mi smutno, když kolem sebe vidím, jak tyhle události něco znamenají pro tak málo lidí.
Mají se o tom mluví, tak jen
Arenga
Málo se o tom mluví, tak jen houšť a větší kapky. Díky, Lee!
Moc hezkys
Faob
to zpracovala! Díky.