Oblíbenec

Venku nádherně, slunce svítí, před domem rozkvetlá louka pampelišek, mělo by se křičet, jak chce se žít. Ale my alergici, stáhneme rolety, zavřeme okna a uchýlíme se ke svým knihovnám... Alespoň někdy:-)
Omlouvám se, BJB velké jako kanec!
V knihovně má čestné místo mezi oblíbenci.
Hřbet se jí už řádně rozpadá. Ohmataný, potrhaný obal dává znát, kolikrát jsem ji už držela v rukách, kolikrát jí listovala, kolikrát si s ní šeptala oblíbené verše. A přesto se k ní ráda vracím…
Když jsem jí četla poprvé, byla jsem nedochůdče, střední školou povinné, slzy mi tekly proudem nad tím hrozným osudem. Hlavní hrdina měl můj veškerý zájem, náklonnost a sympatie, žal a bol.
Sebral mě ten příběh, jen co je pravda. Srdce mi zpívá smutnou písničku…
Pohladím knihu. Na vazbě zlatým písmem skví se: Navzdory básník zpívá.
Zpívej! Villone zpívej!