Prozření

„Jak se jmenuješ…? Slyšíš mě…?“
O stěnu z autovraků se opírala pobledlá dívka, vlasy slepené na čele, nepřítomný pohled. Seděla zhroucená v kaluži vlastní krve. Elis se jí snažila uklidnit, zatímco Joachim chystal povzbuzující injekci.
„…to ta radiace…,“ šeptala dívka stále dokola. Bylo zjevné, že je v šoku. Elis se podlomila kolena, když pochopila, na co se dívá. Instinktivně sáhla na své bříško. Pocítila takový druh strachu, jaký nikdy předtím nepoznala.
„Odpočívej, maličká… vůbec ničeho se neboj…,“ konejšila ji. Když dívka usnula, zahleděla se Elis na hvězdy. Hleděla na ně celou noc a přemýšlela. Konečně pochopila, co je jejím osudem.