Blátivé obrysy

Při pohledu do zrcadla strnul. Jeho rysy rozmazané.
„Zlobí mě oči, nebo jsi něco udělala se zrcadlem?“ houkl směrem k ženě, ale hlásky se vpíjely do sebe a vzešel z toho roztahaný, nesrozumitelný houkosten. Z kuchyně ozvěna.
Místo manželky viděl šmouhu. Podal jí zrcadlo. Skvrna se zavlnila, zabučela.
Předměty ostré, vytáčel jeden kontakt za druhým, ale vždy – slova, skutečná slova, byť divně strojová! – volané číslo neexistuje. Sluch i zrak slouží, pokud se ovšem nezblázní jen při kontaktu s živým organismem. Hmatem tvary a rysy druhého cítili.
V bačkorách vyrazili do města.
Všude pusto a prázdno, na obloze černé cákoty vran.