Začátek konce

Vzbudila se sama ve své posteli.
Když pohlédla na svatební šaty na věšáku a sbalené kufry, nahrnuly se jí slzy do očí.
Nemůže se stát jeho ženou.
Kdyby to byla věděla dříve.
"Jano?" Ozvalo se zaklepání na dveře. Otevřela, klopýtla o práh a spadla mu do náruče.
"Můžeme žít spolu. Jako bratr a sestra." Navrhl další nesmyslné řešení.
"Ne, pane Rochestre." Zmohla se jen na krátkou odpověď.
"Jano, musíte mi věřit. Odpusťte mi, prosím. Kde byste byla šťastná?" Nervózně obcházel místnost.
Cítila, že propukne v pláč.
"Musíme se rozdělit. Prosím, pošlete mě třeba na konec světa, pane Rochestre." Nesměle špitla.