Magický realismus. Tak nějak.
(nechce se mi vymýšlet fandom. až zítra.)
Sedí tři opičky v kleci vedle sebe.
Jedna z nich je slepá. Jako žena, jejíž muž jí nepodal ruku a směje se, že naráží do mříží.
Druhá z nich je hluchá. Neslyší křik děcka, kterému táta vyrazil zmrzlinu z ruky.
Třetí z nich má vyříznutý jazyk. Chlapec proti ní zase vylámané zuby.
Ublížil jim oheň a lidé.
Otočí se a jdou ke svým mladým. Potácí se touhou vidět, slyšet a mít hlas.
Pak se mění v dřevěné sochy.
List knihy s barevnou ilustrací se otáčí.
Kniha se zavírá.
Vzplane.
Shoří.
A lidstvo se rodí z popela,
slepé, hluché a němé.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to výborné, a trne z toho.
Rya
Je to výborné, a trne z toho.
(kam na ten pesimismus chodíš, Lejdynko, kam?)
Děkuji mnohokrát. A chodím na
Lejdynka
Děkuji mnohokrát. A chodím na něj přibližně někam tam, kam ty chodíš na Rakasi, nejspíš.
Moc se mi líbí (
Saphira
Moc se mi líbí (*milujemagickýrealismus*)
Děkuji děkuji!
Lejdynka
Děkuji děkuji!
Ach. Velice působivé.
Azereth
Ach. Velice působivé. Nádherné!!!
Mockrát děkuji!
Lejdynka
Mockrát děkuji!
Hlubokomyslné a smutné, jak
Teresa
Hlubokomyslné a smutné, jak už někdy sám život bývá...
To máš pravdu. Někdy je až
Lejdynka
To máš pravdu. Někdy je až moc hluboký.
Děkuji.