Jak Rychlé šípy plnily brambory

Shrnutí: Jak Rychlé šípy pekly cukroví
Milá Julie,
povídka k Tobě vodou letí, protože mi došel sníh. Ten bílkový použila naše kuchařka na vánoční cukroví. A tak vlastně vznikl Tvůj příběh. Doufám, že se Ti bude líbit.
Bylo mi potěšením pro Tebe psát.
Tvůj Ježíšek
Jak Rychlé šípy plnily brambory
„Nesem vám brambory, poslouchejte. Nesem vám brambory, pozor dejte…,“ notoval si Rychlonožka. Pohupoval při tom taškou plnou brambor. „Nesem vám brambory, poslouchejte. Nesem vám brambory, pozor dejte… Nesem vám brambory, poslouchejte. Nesem vám brambory, pozor dejtééé!...Ééé-e!“
Bum ho. Rychlonožka spadl na zadek. Brambory se rozkutálely po okolí.
„Himbajz!“ zanadával. „Kdo tu udělal tu klouzačku!“
„My. Včera přece,“ odpověděl Mirek, který se vydal kamarádovi naproti. „Copak jsi zapomněl?“
Rychlonožka zavrtěl hlavou a odfrkl si. On totiž ve svém svatém nadšení pro vánoční schůzku klubu na klouzačku opravdu na chvíli zapomněl. S Mirkovou pomocí se pustil do sbírání brambor.
„Kde jsi byl? To jsi ty brambory dobýval na poli?“ smál se Červenáček, když viděl svého kamaráda obaleného sněhem.
„Přehlédl jsem klouzačku. Naši,“ zabručel Rychlonožka červenější než čepička druhého chlapce.
„To se stává,“ utnul je Jarka. „Dej sem brambory. Jde se škrabat,“ řekl a postavil na stůl hrnec s vodou. Každý z chlapců vyfasoval pár brambor, aby bylo rychleji hotovo.
„Jarko, zahraj nám něco,“ zaprosil Jindra, sotva doškrábal první bramboru. Ještě ho čekaly tři malé, ale moc ho to nebavilo.
„Dobře.“ Jarka rozdělil své brambory mezi ostatní hochy a vytáhl kytaru. „Něco vánočního?“
Přikývli.
„Tichá noc, svatá noc,
hvězdy třpyt…“
Brambory doškrábali dřív, než Jarka dohrál druhou písničku. Vážně jich nebylo moc, a pak se taky Rychlé šípy na své vlastní bramborové cukroví velmi těšily. Mirek připravoval ořechovou náplň. Jindra mu chtěl pomáhat, ale poté, co málem shodil mísu na zem, ho Mirek raději poslal pro uhlí a dodělal náplň sám. Potom si připravil tuk.
„Mirku, prosím, nech mě vážit mouku,“ žádal ho Rychlonožka.
„Dobře, ale nerozsypat,“ podal mu Mirek pytlík.
„Neboj,“ prohlásil Rychlonožka v odpověď. Snažil se vskutku přepečlivě. Jenomže ve chvíli, kdy dosypával na váhu poslední gramy mouky, otevřel Jindra vracející se s uhlím dveře. Poryv větru rozfoukal mouku po celé místnosti.
„Plantážníci jedni!“ zlobil se Jarka, když mu mouka vnikla do očí.
„Promiň! Promiň!“ omlouvali se provinilci o překot.
Jarka jen zabručel a mrkáním vyháněl prášek z očí.
Potom začala nadskakovat poklička na hrnci s bramborami.
„Míň topit!“ zavelel Mirek a vzdor svému příkazu vrazil do kamen ještě lopatku uhlí, kterou právě držel.
„Mirku,“ upozornil ho Jarka a provinilý mladík se rozesmál.
„Tak tedy netopit!“ opravil se. Brambory už stejně byly hotové. Stáhnul je z plotny. Jarka začal zase hrát. Inspirovaný Mirkovou nepozorností přešel k písním letních večerů. Klukům to kupodivu nevadilo. Sesedli se kolem něj, a než brambory trochu zchladly, zpívali s ním.
„Kilo, brambor, kilo mouky… Přidám ještě dva, tři brouky,“ notoval si pak, když mísil těsto. Chtěl také pomoci se společným dílem, navíc už ho od dlouhého hraní začínaly bolet prsty. Kytaru na chvíli uchvátil Rychlonožka. Po čtvrt hodině mu byla nekompromisně odebrána, neboť takové ohrožování svého sluchu nehodlali chlapci trpět. Raději vystřídali Jarka u pečení.
„Chtíc, aby spal…,“ tak zpíval Rychlonožka Mirkovi, když nešťastnou náhodou zakopl a připlácl mu plech s cukrovím na košili, ve snaze kamaráda uklidnit. „Já nerad!“ udělal psí oči a Mirek se musel začít smát.
„Rychlonožko, Rychlonožko, ty dnes opravdu nemáš svůj den…,“ vrtěl hlavou. „Půjči mi to, třeba to ještě půjde zachránit.“
„Budou trošku pomačkaný,“ usoudil Rychlonožka nešťastně, když se s ostatními pokusili napravit vzniklou spoušť.
„Tak řekneme doma, že jsou to plněné brambory,“ navrhl Jarka. „S troškou uhlí,“ dodal, když si všiml černé šmouhy na kousku cukroví.
„Náhodou to není tak moc,“ zastal se Rychlonožky Červenáček.
„Jo. Stejně to obalíme v cukru,“ přidal se Jindra.
„Co mám s vámi dělat… Plantážníci,“ zdvihl Mirek ruce v předstíraném gestu prohry.
Cukroví se však přes všechny nehody opravdu podařilo. Plněné brambory, jak výrobek kluci nazvali, doma všem moc chutnaly. Jenom pochoutka Červenáčkovy sestry měla černý flíček, ale toho si stejně nikdo nevšiml.