Moje články

Tak tohle už je doopravdy úplnej konec :)

První ze slíbených přídavečků...

Varování: vzhledem k tomu, kdo se tu s kým baví... Vyskytne se trochu hrubší slovník

Předposlední kapitola, pro všechny, co se báli o Lojzu, naznačuju, že Lojza se najde a dá si guláš... :)

Ale vážně, skoro je mi líto, že už se blíží konec...

Tak stránky zatím fungují, takže pokračujeme. Zase navazujeme těsně, je pátek ráno, ordinuje se v Dolánkách. Včera večer se Franta nedovolal Lojzovi, tak mu poslal telegram.

Drobné varování: Sem tam se vyskytne nějaké to sprosté slovo.

Odehrává se ve stejnou dobu jako předchozí kapitola, je čtvrtek odpoledne.

Poslední oddechovka před závěrečným finišem (doufám, že už nebudou překvápka, už to mám do konce dost rozchystáno).

Posunuli jsme se ze středy rovnou do čtvrtečního odpoledne.
Jen přidávám drobné varování - Jarda Kodeš má trochu specifický slovník.

Název vypovídá o pokusu o splnění dalšího překvapení, nicméně je trošku zavádějící, je na místě varování, že jde o kapitolu plnou pitevních nálezů...

Už ani nepíšu úvody, navazuje to jedno na druhý. Ráno byl doktor na výjezdu do fakultky s frakturou krania, teď dohání práci v Dolánkách v ordinaci.

Navazujeme zase prakticky bez mezery. Lojza přespává u Franty.

Konečně se dostáváme k úternímu večeru, navazujeme zase prakticky bez časové mezery.

Zase navazujeme zcela těsně - poslední dílek Maruščina vypravování.

Zase hned navazujeme. Maruška stále vypráví o Vaňáskových za války.

Dneska moc spokojená nejsem – tentokrát to bylo víc přepisování než psaní. Asi nebyl úplně dobrej nápad mít jednu rodinu, kde je Václav v každé generaci. Furt mám dojem, že se mi slívají dohromady.
Jinak navazujeme zase těsně na minulou kapitolu, Lojza s Frantou probrali s Maruškou pozadí její rodiny a teď se postupně přesouvají na další podrobnosti historie Vaňáskovic klanu.

Pokus o splnění sedmého překvapení s pověstmi. Moc spokojená s tím nejsem, je to trochu šroubované, ale nejsem si jistá, že pověst o partyzánech stihnu včas.
Navazujeme opět úplně těsně – jsme stále u Marušky, kapitán Matějásek oba Vaňásci synové už odjeli, zbývá nám tu Lojza.

Těsně navazujeme na předchozí, pořád jsme u Marušky s Joskovejma synama a policajtama.

Edit: ještě dopíšu varování. Lojza má slovník trochu drsnější, ale ještě plusmínus ucházející. Richard už ho má na varování jednoznačně...

Navazujeme zase na předchozí. Lojza a kapitán Matějásek jsou s bratry Richardem a Josefem ve Lhotě řešit něco kolem baráku jejich otce.
Sice už je to stran překvapení pozdě, ale sem by se mi z klišé témat hodilo Nečekané dědictví.

Jak tak probírám ty klišé, tak si říkám, jestli trochu nemám ty ženský postavy (Růžu i Marušku) trochu jako Mary Sue. Doufám, že ne (Růža by měla bejt trochu trdlo a Maruška trochu melancholicky depresivní člověk semletej životem), ale nevim. Oproti těm chlapům jim nadržuju hodně :)
Navazujeme úplně bez mezery na předchozí, policajti s Joskovejma synama se sjíždí do Lhoty a houfují se u Marušky.

Spát jsme šli s Frantou, ale vstávat budeme s Maruškou.
Tentokrát se mi to do žádného z uvedených klišé nevejde – ale myslím, že něco typu: Paní, přišlo vám psaní, je vlastně (v době bez internetu) taky docela dobře klišoidní prototyp…

Časově je pořád pondělí, pozdní večer.
Ty klišé se mi moc líbí :) Tentokrát se mi z nich zrovna se hodí do krámu nespavost.

Malej kousek – tj. pátek a víkend přeskočíme, události z té doby trochu vyplavou ještě zpětně.

Jinak zkoušela jsem zařadit nějaké klišé – sem by se mi celkem hodila výměna těl (ale jen pokud to nemusí být nutně nebožtíkové), ve druhé části kapitoly měníme fyzickou přítomnost tělesné schránky jednoho pracovníka za přítomnost jiného pracovníka.

Zase těsně navazujeme na předchozí, Růža si se Staníkem stále povídá o té noci na StB…

Úplně těsně navazujeme na předchozí vyprávění. Růža se Staníkem probírá nu noc na StB. Minule jsem si myslela, že tu kapitolu půlím, ale nakonec to vyšlo tak dlouhý, že to bude mít ještě jeden dílek...

Uděláme si trochu odskok – časově to je čtvrtek odpoledne – takže podobná doba jako si doktor čte psaní od Lojzy, ale vydáme se za Růžou. (a zase se mi to hodně rozlezlo a bohužel tento týden nebylo moc času na psaní dlouhé kapitoly – tak je toho zase jenom kousek)

Kapitola reflektuje pár starých dějů, snad jsou na ně odkazy srozumitelné (Lojza se to snažil psát tak, aby z toho soudružka poštmistrová či další zvědavý nepovolaný čtenář mnoho neměli... )

Pořád jsme v noci ze středy na čtvrtek, konečně se dostáváme ke konci druhé výpravy Lojzy a Franty do Lhoty. Srovnali rvačku v hospodě, vytahli hromadu informací z Mečířových a už jsou na cestě domů. (Protože je kapitola zase jen další ukecaná, tak jsem aspoň vymyslela trochu jinej název, ať je to aspoň trochu něčim jiný – doma jsme měli i žabičku, ta byla taky dobrá.)

A plním páté padesátkové překvapení, a že mi trochu dalo zabrat. Jsme na začátku dubna, kdy to s bouřkama není nic moc, a i na pár naplánovaných dalších kapitol bych zrovna trochu sluníčka potřebovala. Tak jsem tam nakonec včelnila jednu pořádnou zimní bouři do vyprávění. Snad to zadání splňuje. Navíc mi to docvaklo jednu z věcí, kde jsem pořád k jedné akci neměla v hlavě ten správnej motiv a pomoc v podobě úplně definitivního načasování mi to pomohla dořešit (jestli si to do toho padesátého dílu ještě nesedne trochu jinak, to je ale taky otázka).

Navazujeme opět zcela těsně, druhá půlka vyprávění Mečířových o jejich prvních letech ve Lhotě.

Navazujeme opět těsně - v minulé kapitole Franta s Lojzou řešili rvačku v hospodě, nyní tahají informace z jednoho ze známých z hospody...

Navazujeme zase v podstatě bez mezery, jsou tam zase odkazy na předminulou kapitolu.

Navazujeme zase úplně těsně, jsou tam místy odkazy i na předminulou kapitolu…

Plním čtvrté padesátkové překvapení, citovaná věta zní:
„Už jen kvůli tomu, že dostal ochutnat něco tak báječného, stálo za to sem přijít.“
V původním textu šlo o medovinu, kterou Evžen připravoval podle tajného receptu své pratety a nabídl ji v první povídce Nástrahy sídlišť z knížky O čem doma nevíš čerstvému známému – Andrému. Aries děkuju :)
Protože jsem věděla, že mne o víkendu čekají galeje, tak jsem měla většinu kapitoly nachystanou už o týden dřív. Sáhla jsem po první knížce u postele a zjistila, že pro včlenění věty nebudu nemuset změnit skoro nic. A byla to fakt klika, příjít tohle překvapení o pár týdnů dřiv, tak bych musela vymyslet, jak tam včlenit větu z učebnice imunologie...

Navazujeme na minulé. Franta s Lojzou konečně dojedou do Lhoty zrevidovat věci kolem úmrtí starého pana Vaňáska.
Kapitola se mi zase hodně rozlezla, tak bude nakonec dokončení až příští týden.

Pokračujeme jen s odstupem pár hodin - Franta s Lojzou jsou na cestě do Lhoty (obhlídnout místo činu první vraždy - na což snad už doufám dojde v příštím díle)
(paní Vlášková se nám mihla v předpředminulé kapitole)

Večer Lojza tahal z Franty rozumy, teď pokračujeme následujícím ránem a dopolednem (taháním rozumů z Růži)

Je to skutečně část druhá, tj. navazujeme přímo na minulou kapitolu.
Lojza tahá z Franty informace, poslední věc minulé kapitoly byla, že vylovil složku z Růžina výslechu na StB.

Zcela na konci je snad splněno třetí padesátkové překvapení (tedy pokud jsem to zadání pochopila správně…)

Pozn. Varování stran Lojzova slovníku asi už dále opakovat nebudu – holt mu tak zobák narost, jiný to nebude…

Těsně navazujeme, Lojza se zabydluje v Dolánkách v doktorově bytě.

Omluvte prosím Lojzovu jadrnější mluvu.

Opravdu hodně nestíhám - tohle mělo být ještě o jednu scénu delší (a asi dost proškrtaný...)

Navazujeme přesně tam, kde jsme minule přestali...

Zjevuje se další postava – důležitá postava, vím, že jsem před časem slibovala, že už žádný nebudou, ale tohle není podezřelý, takže jsem vlastně zas až tak moc nekecala :)

Navazujeme dalšími následky vraždy předsedy JZD Josky Vaňáska...