Moje články

„Zkoušel jste to- … Dobře, mrknem se na to,“ řekl Roy a zavěsil. „Jde sem Douglas a tvrdí, že mu zase nejde noťas. Ven to nestíháš, Jen – už je na cestě.“
Jen tedy zamířila do Richmondova kutlochu. „Nejsem tady,“ připomněla oběma podřízeným a pak upřela pohled na Mosse: „Ale NEJSEM MRTVÁ!“
S tím zmizela za červenými dveřmi.
„Jen tu není, ale není mrtvá,“ ohlásil Moss, hned jak Douglas vstoupil.
Snad proto se dlouho nezdržel.
„Můžu to udělat já?“ zeptal se Moss. „Nikdo nemá zavirovanější Mac než Douglas…“
„Jak chceš,“ pokrčil rameny Roy, „ale radši mu neprohlížej historii. V zájmu svýho žaludku…“

„Cože?! Dvacet trugutů za kousek gumy?! To je pěkná zlodějina!“ rozkřikl se majitel závodního kluzáku.
Watto se nenechal vyvést z míry: „Ber nebo nech bejt. Jestli se ti moje ceny nezamlouvají, můžeš si to těsnění koupit jinde.“
Zákazník vztekle vypochodoval z obchodu, ale Toydarian se jen uchechtl. Ve dveřích už přešlapoval jeden z těch, kterým se včera zdálo patnáct trugutů za těsnění příliš mnoho.
„Čím posloužím?“ zahalekal.
„Tak já si to těsnění přece jenom vezmu…“
„Bude to za pětadvacet,“ ušklíbl se Watto a v duchu si pogratuloval k nápadu vykoupit před velkým závodem všechna těsnění v okruhu pěti set kilometrů.

„Co když je Jorhen nenajde? Měli bychom na něj ještě počkat.“
„Už jsme čekali dost dlouho! Třeba už nepřijde vůbec, mohli ho dostat Jiní.“
„Ale jestli žije, bude je potřebovat…“
„Schováme je na Pěsti, místo označíme a vyryjeme značky do stromů po cestě. Pak rychle zpátky na jih, než nás tu Jiní vyčmuchají.“
„Jak myslíš. Snad jsme se sem s nima netáhli zbytečně…“
Společnými silami náklad zahrabali a označili cestu k němu. Ani ve snu by je nenapadlo, že na Pěsti, později zvané Pěstí Prvních lidí, bude nalezen až tisíce let poté, kdy jejich zemi budou vládnout Andalové a Rhoynové.

„Hej Pepo, netlač se!“
„No co, potřebu místo pro Pepu II.“
„Jak Pepu II?! Množení přece máme zakázaný!“
„Pche, mám těch vašich pravidel po krk! Jsem teď kábéčko! Budu si jíst, kolik chci, a množit se, jak mě napadne!“ A aby potvrdil svá slova, k Pepovi I a II záhy přibyli Pepové III a IV.
„To jsou způsoby, copak jsme bakterie? Jen počkej, až na tebe přijde pan TC…“

Barman smíchal všechny ingredience v půllitru, vsadil ho do stroje, upevnil víko a zatočil klikou. Protřepaný nápoj přelil do čisté nádoby a poslal po naleštěné desce baru k zákazníkovi.
Ten se zhluboka napil a zaškaredil se. „Slabý!“ Poslal drink po baru zpátky.
Barman protočil oči a sáhl po plechové piksle. Z ní nabral vrchovatou lžíci mletých pálivých papriček a vyklopil ji do reklamovaného nápoje. Ze zvyku ho lžící také promíchal.
„Kruci!“ uvědomil si chybu příliš pozdě. „Další lžíce v tahu,“ zamumlal, když z tekutiny vytáhl jen rozleptaný pahýl. O kolik méně práce bylo se zákazníky, kteří místo supercloumáka popíjeli kolaloku...

Stoupala po schodech nahoru a v celém těle cítila příjemné mravenčení. Vždy ji k sobě vábil svou děsivou majestátností a teď se konečně dočkala. Usedla. Byl tvrdý a studený, ale přesto v ní vyvolával opojný pocit uspokojení, jaký dosud nezažila. S dechem zatajeným vzrušením pohladila prsty plochu jednoho z nesčetných mečů a přemýšlela. O nepřátelích toužících připravit ji o její těžce dobyté postavení. O spojencích vidících v ní pouze dočasnou zástupkyni, za jejího nedospělého syna. O otci, který i nyní očekával pouze její bezmeznou poslušnost. Křečovitě svými prsty sevřela ocelové područky. Byla pevně rozhodnuta se nově nabyté moci nevzdat. NIKDY.

„Rrraaawrrr!“ ohradil se Chewbacca, když ho gamorreanský strážce pošťouchl topůrkem sekery vpřed.
„Klid, Chewie,“ klidnil do Han, „nech mluvit mě.“
První ale promluvil jejich „hostitel“ a po něm jeho překladatelský droid: „Mocný Jabba říká, že jde o jeho peníze, které jste ukradli jeho služebníkovi Querzarovi.“
„Jestli ten hochštapler tvrdí, že jsou moje karty cinknutý, tak ať mi to řekne do očí,“ hrál Han uraženého. „Kromě toho jsem nemoh‘ tušit, že nehraje za svý.“
Záhy droid opět tlumočil: „Proto vás mocný Jabba nepředhodí rancorovi jako Querzara a spokojí se s vrácením peněz. Nebo, pokud je už nemáte, můžete si škodu odpracovat.“

„Hrabě Richard Trench, právě se vrátil z Vlám,“ ohlásil Černá zmije příchod velvyslance právě se navrátivšího ze své mise.
„To jste tady správně,“ uvítal návštěvníka princ Jiří nadšeně. „V oblasti flámů patřím mezi přední experty v celém našem impériu.“
„Jeho excelence měla na mysli Flandry,“ pokusil se princovo nadšení usměrnit Edmund.
„Vždyť to říkám, Zmijáku. Flamendr jsem, jak se sluší a patří. Mohl bych vyprávět, jak jsem tenkrát…“
„Ehm, nepotřebovala by jeho výsost propláchnout uši?“ zeptal se diplomat šeptem Edmunda.
„Zajisté,“ přikývl Černá zmije, „jen ne propláchnout, ale úplně vyměnit a ne uši, ale tu nevábnou hmotu tlející mezi nima."

„To už je tenhle měsíc potřetí,“ zahájil schůzku „na koberečku“ mistr Windu. „Za chvíli speciálně kvůli vám dvěma budeme muset pověřit někoho, aby po vás všechny ty maléry žehlil.“
Anakin se už nadechoval, aby namítl, že honička Coruscantem za nájemnou vražedkyní se navzdory okolnostem obešla jen s minimálními škodami, ale jeho mistr ho dloubancem pod žebra umlčel.
Mistr Windu pokračoval: „S úřadem pro vzdušný provoz jsme dohodli, že po vás nebude vymáhat pokuty za všechny vaše přestupky, a majitele toho ,vypůjčeného‘ speedru jsme přesvědčili, aby vás nežaloval, ale to poničené energovedení a terasa před barem… To vám strhneme z platu.“

„Ty kryptofašisti nás normálně vypískali!“ nadával Degen ždímaje si pivo z dredů. „Si myslí, že budem hrát ňáký jejich nablblý odrhovačky!“
„Punk už asi netáhne,“ pokrčil rameny Gazze. „Možná kdybysme zkusili jinej žánr...“
„To bych radši předčítal přepravní řád maďarskýho státního železničního dopravce v originále,“ odmítnul rezolutně frontman. „Kvůli kryptofašistickým maloměšťáckým páprdům nevyměním punk za nějakou komerční břečku!“
„Víte,“ ozval se Bubák. „Já končím. Strejda mi dohodil fleka u policajtů.“
„Cože?!“ vyhrkl Degen.
Než však stačil náležitě odsoudit bubeníkův kryptofašismus, promluvil i Gazze:
„Já zas sehnal brigádu v jedný bance. Myslim, že je čas to zabalit.“
Toho večera punk zahynul.

Zeď se otřásala v základech. Masy zčernalých těl se valily jako rozvodněná řeka a jako bílé skály mezi nimi čněli Jiní, pomalu kráčející, odolávající proudu.
V bitevní vřavě zcela zaniklo zapraskání ledu a Jon náhle ztratil půdu pod nohama, když se z hřebenu Zdi vyštípl úlomek velikosti volského povozu. Jon naslepo hmátl před sebe a v poslední chvíli jeho ruka našla jinou.
Bezmocně visící Jon nad sebou viděl Pypův námahou zrudlý obličej a cítil, jak jeho ruka pomalu vyklouzává z rukavice…
Tohle je to pravé místo pro ukončení dějové linky, usoudil autor. Pokračování bude v příští knize, kterou nikdy nedopíšu...

Tuš a vodovky + GIMP

Ani po dvou letech výcviku pokusný objekt nereaguje na podnět. Nepozorován vliv denní doby, světelných podmínek či teploty. Na vině může být nesprávná volba odměny. Cíl pro příští experimenty: Nahradit pšenici kukuřicí.
Výzkumník odložil pero a místo něj se chopil jehly a nitě. Sotva však začal, z vedlejší místnosti se ozvalo zadrnčení tětivy následované tlumenou ranou.
Vyskočil z židle a spěchal za zdrojem náhlého vyrušení. „Proboha…“ vydechl, když spatřil pírka převalující se v průvanu po podlaze a ke stropu směřující pár pařátků.
Zamáčkl slzu a zavolal posluhovačku, které pak nařídil: „Hanžlová, oškubat, uvařit. Lepší kousky bych snědl a horší pochováme.“

„Abys věděl Listere, šachy jsou sportem intelektuálů, na rozdíl od bezduchého prohánění mičudy,“ poučoval Rimmer, když se Lister ohradil proti přepnutí zápasu London Jets na záznam partie Kasparova proti Karpovovi. „Souboj dvou gigantických myslí snažících se přelstít soupeře…“
„A taky nejnudnější věc, na kterou můžeš v televizi koukat. Možná po podvodním kriketu.“
Jejich dohadování vzbudilo podřimujícího Kocoura.
„U Frankensteinových vousů, to je strašný!“ vyjeknul, když Kasparov sebral věž z naleštěné šachovnice.
„Ty rozumíš šachům?“ obrátili se rázem oba na Kocoura.
„To si pište, že rozumím – ten lesklej lak je katastrofa. Šachovnicovej vzor v jakýmkoliv jiným než matným provedení je zločin.“

Ten Orion, to vám povím, to je proutník, jakému není rovno. Hvězda ženských srdcí – co hvězda, přímo souhvězdí. Nedivím se, že mu Paris zakázal vstup do Tróje…
Zato Iásón, když se onehdá potřeboval zbavit Médeie, víte co udělal? Pozval Oriona na návštěvu a byla noha v sandálu.
Jen se pak Orion nacestoval jak Odysseus, když se mu ty sandály ochodily… Ostatně, Kalypsó po Odysseovi taky dlouho nesmutnila, když k ní Orion po cestě zavítal.
A když potkal vznešenou Artemis… No, řekněme že bude potřebovat, aby jí matka oplatila dávnou laskavost, jestli víte, jak to mys- (padá k zemi zasažen šípem)

„Já nemůžu, pane,“ zaúpěl Baldrick,“ „tohle po mně nemůžete chtít.“
„I ten volský trus, který máš rozmazaný po stěnách své prázdné lebky, musí pochopit, že princ Jiří je švorc a další apanáž bude za víc než týden,“ zpražil ho Černá Zmije. „Takže do té doby musíme jíst, co máme.“
„Vy nemáte srdce,“ hořekoval slouha. „Přece nemůžu vzít nůž na tohohle krasavce!“
„Nemám čas na tvé hlouposti, Baldricku. Musím jít princi znovu vysvětlit rozdíl mezi parlamentem a latrínou. Ale až se vrátím, ať máš uvařeno, jinak do té polévky nakrájím tebe.“
Baldrick popotáhl „Ale pane, takový tuřín už do smrti nenajdu.“

„Co vás motivovalo k přihlášení do imperiální armády?“ ptal se úředník náborového centra čerstvého uchazeče.
„Je to prestižní práce s důležitým posláním,“ odpověděl požadovanou floskulí.
Personalista si odpověď pečlivě zapsal a ptal se dál: „Jaké jsou vaše slabé stránky?“
„Neumím moc dobře střílet.“
„Kde se vidíte za pět let?“
„Ve výslužbě. Tou dobou už budou povstalci dávno rozdrcení, ne?“
Naivo, pomyslel si personalista. Nahlas ale řekl: „Výborně, líbí se mi váš přístup. Jste přijat.“
Když za novým rekrutem zaklaply dveře, zmuchlal papír se zapsanými odpověďmi a hodil ho do koše. Bílá brnění brala každého, pohovor měl jen vzbudit zdání prestiže.

Tentokrát vyšetřování netrvalo dlouho a Hercule Poirot už měl jasno. „Monsieur Stevense zabila mademoiselle Perézová,“ oznámil.
„Ta mladá španělská kuchařka?“ podivil se kapitán Hastings.
„Byla milenkou monsieur Stevense a když ji opustil, nedokázala se s tím smířit,“ vysvětloval detektiv. „Vzala pistoli ze zásuvky jeho stolu, na kole dojela do jeho kanceláře a tam ho zastřelila.“
„Ale kdy to mohla stihnout? Vždyť víme, že v době vraždy připravovala moučník!“ namítl kapitán.
„Mon ami, je vidět, že vy Angličané o jídle vůbec nic nevíte. Sněhoví ježci se suší při nízké teplotě minimálně hodinu. Mademoiselle Perézová měla spoustu času, zatímco byli v troubě.“

„Ti licoměrní hlupci!“ pěnil Stannis, když skončilo vyjednávání s lordy Bouřlivých krajin. „A ještě mají tu drzost mi předhazovat Roberta!“
„Milovali ho,“ zkusil situaci uklidnit mistr Cressen. „Za jeho vlády království žila v míru a prosperitě.“
„To byla stěží jeho zásluha! Zdědil bohatou říši vybudovanou Maekarem, pátým Aegonem, druhým Jaeharysem. Dokonce i Aerys vládl dobře, než ztratil rozum. Královská pokladna byla tak plná, že i Robertovi trvalo deset let, než všechno rozházel za víno a děvky. A teď? Dluh šest milionů zlatých dragonů a království v rozkladu! Kdepak, mistře. Robert říši žádnou prosperitu nepřinesl, jen zničil, co jeho předchůdci vybudovali!“