Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Jen co Tarkin ležícího, chroptícího a kouřícího Vadera informoval, že Carrion Spike zanedlouho přistane, ukázalo se, že sith není zdaleka tak zneškodněný, jak se zdálo. Jeho prsty se pohnuly a kolem Tarkinova krku se sevřela smrtící síla. Jeho kolena se zabořila do bahna a opíraje se o levou ruku, pravou se instinktivně, leč marně, snažil neviditelnou smyčku uvolnit.
„Jsem ochotný dohodnout se na remíze,“ zasípal.
Sevření se uvolnilo.
*****
Později na lodi, když už byl její majitel převlečený, najedený a odpočatý, dveře jeho kajuty se otevřely a dovnitř vešel Vader, nyní již opravený a znovu zablýskaný.
„S remízou souhlasím,“ oznámil suše.
Nevím čím to je, ale kdykoliv se v tématu objeví slovo "optimista", můj mozek si k tomu okamžitě doplní slova: "a jeho střet s realitou". :-D
Byl prvorozeným synem svého otce a jeho dědicem. Nepochyboval o tom, že mu bude důstojným nástupcem. Pravda, již při svém čekání na dědictví zažil vládu nejednoho krále, nemálo zim, a dokonce několik válek, ale neztrácel trpělivost.
Na rozdíl své matky a šesti po sobě následujících macech se těšil dobrému zdraví – kořínek totiž zdědil po otci. Tomu však nyní již začaly dosluhovat nohy, oči i uši. Teď už cítil, že jeho čas se přiblížil. Konečně…
*****
Stevron Frey padl v bitvě u Volského brodu ve věku šestašedesáti let, zatímco na trůnu podobném vyřezávaném křesle ve Dvojčatech dál neotřesitelně seděl jeho nesmrtelný otec.
Snad mi to bude uznáno, ale v mém "cestopisu" popisuju trochu jiný "Výlet", i když k němu, pravda, došlo v rámci pobytu v džungli, který by se dal cestopisně asi popisovat taky...
Když se zběsilé víření veškerého okolí trochu uklidnilo, začal jsem rozeznávat tvary kamenů, keřů a stromů. Šlehaly po mě svými větvemi a kolem těla se mi obtáčely liány, dusící a táhnoucí mě k zemi. Hlína mezi kameny byla téměř tekutá hemžícími se červy, brouky, pavouky a další bezobratlou havětí. Lezli po mých nohách i pažích nahoru aniž bych proti tomu mohl cokoliv udělat. Na krku jsem cítil přisávající se pijavici. Najednou jako by se zem pode mnou rozplynula a já jsem padal…
Když se mi vrátilo vědomí, účinky septoidího jedu pominuly.
- Wilhuff Tarkin: Paměti - Kapitola 3: Vzpomínky na Carrion Plateau.
Je jen jediná stará mistryně, která mi okamžitě po přečtení tématu vytanula na mysli. A tak jsem si tentokrát jako inspiraci vzala zdařilý komiks Darth Vader, kde se mimo jiné čtenář dozví o některých zajímavostech z minulosti jedijských archivů.
Důkladně se rozhlédl a pak se podél regálů vplížil do sekce s nejvzácnějšími datasety. Musel dávat pozor, aby unikl pozornosti správkyně. Hlídala archiv jako ostříž a kdo nepatřil k vyvolené hrstce jejích mazánků, toho nenechala číst nic zajímavého.
Konečně byl na místě. Vědění na dosah. Natáhl ruku a vzácný datadisk plný tajemství se začal sunout z regálu do jeho dlaně.
„Co tady děláš? Tahle sekce je jen pro povolané!“ ozvalo se za jeho zády.
Polekaně sebou trhl a rychle vrátil datadisk zpět. „Omlouvám se, mistryně Jocasto,“ zamumlal. „Musel jsem se splést.“
Zatracená baba! Ale jednou si to stejně všechno přečtu!
Téma tomu chtělo, že se podařilo navázat na přechozí trpaslíkovské drabble. (A musela jsem si pospíšit než někoho dalšího napadne použít téma jako nadávku. :-D)
„Proč zrovna já?“ protestoval Rimmmer. „Vždyť ten pošuk je šílenější než japonská televizní soutěž!“
„Protože právě po tobě jde,“ argumentoval Lister.
„A také proto, že nepotřebujete dýchat,“ dodal Kryton.
Rimmer rezignovaně zaúpěl. „Ale stejně je to všechno vaše vina.“
*****
Rimmer přiložil dlaně k ústům a zavolal: „Hej, ty plešoune! Tvoje máma si to rozdala s mrazákem, protože její mozek by se vešel do veverčího kondomu!“
Kyborg se vyřítil zpoza rohu a pronásledoval Rimmera do přechodové komory.
„Teď Krytone!“
Android v řídící místnosti zavřel vnitřní dveře a otevřel výpusť. „Vyšlo to,“ vydechl. „Teď už jen budeme muset najít pana Rimmera…“
„Nestraš!“
Uff, bála jsem se, že mě s tímhle nápadem někdo předběhne. Je, pravda, trochu prvoplánový, ale to je tak, když se člověk k něčemu upne...
Nikdy nebyl oblíbený. Nebyl hezký, nebyl příjemný ani dobrosrdečný, dokonce ani nebyl rytíř. Zato uměl pít, karbanit, rvát se, nadávat, a hlavně uměl zabíjet.
Přesto teď stovky lidí sledovaly, jak mu miláček davů, Rytíř květin, tiskne pravici a až k přeplněným tribunám musela dolétnout jeho pochvalná slova: „Vděčím ti za svůj život, den patří tobě, sere.“
„Já nejsem žádný ser,“ ohradil se nevrle proti oslovení, ale naditý měšec s výhrou si vzal rád. A rozhlédl se po kolbišti.
Diváci, kteří jindy povzbuzovali jeho soupeře, mu nyní nadšeně provolávali slávu a tleskali. Stočil pohled jedním určitým směrem: I pobočníkova dcera tleskala.
Nastínění scény: Naši hrdinové narazí na porouchanou loď neřízeně plující vesmírem. Skenery hlásí jednu formu života ve stázové komoře. Pochopitelně neprůhledné...
„Třeba je to nějaká mladá trosečnice.“
„Nebo uslintaný psychopat s hydraulickými kleštěmi místo rukou. Jako obvykle.“
„Možná ano, pane Rimmere, ale máme povinnost pomáhat posádkám v nouzi. Podle direktivy-“
„No dobře, ty přechytralý krychlohlavý vytírači podlah. Jen mě ušetři dalšího poučování.“
*****
Dveře stázové komory se otevřely a ven vykročilo holohlavé individuum s teleskopickým zaměřovačem místo pravého oka, ocelovými zuby a plamenometem sevřeným v robotických pařátech.
„Ale, ale, ale! To je náhodička,“ zachechtalo se maniakálním smíchem a vzápětí už bylo svým prchajícím zachráncům v patách. „Jiným účesem a hadrama mě nepřevezeš,“ hulákalo zvlášť za jedním z nich. „Já ti dám, uzenáče!“
Dá se to uznat jako podoba mezi dvěma vejci když teoreticky jde o tutéž osobu?
Bylo to to tentokrát trochu drama s vložením - vypadnul internet. Měla jsem fakt bobky, že to nestihnu, ale nakonec všechno dobře dopadlo. :-)
„Bodré podoledne,“ pozdravil muž v četnické uniformě a René si přejel rukou po obličeji v předtuše nejhoršího.
„Co se zase děje?“ zeptal se-
„Michelle s vámi potřebuje zalehnutě pomluvit,“ spustil agent v přestrojení. „Musíte se srazit u moštu po soumaru.“
„Cože?“ vytřeštil oči René, který pochopil sotva polovinu z toho, co se mu Crabtree pokouší říct.
„Po záchodu silnice,“ řekl Crabtree, jako by to mělo udělat jeho vzkaz srozumitelnějším.
René si povzdechl. „Dobře, seženu si osla a půjdu si s Michelle dát mošt na silnici u veřejných záchodků.“
Ostatně to nebyl ani zdaleka nejšílenější nápad, s jakým Michelle doposud přišla.
Jako obvykle: hezké téma se spoustou možností => žádný kloudný nápad až do poslední chvíle. :-D
„Co má znamenat tohle?“ rozzuřil se generál Grievous, když křižníkem náhle otřásly první střely ze stíhaček prorepublikových partyzánů. „Tohle má být splněný rozkaz?!“
„Nerozumím vám, pane,“ hájil se droidí důstojník. „Říkal jste, že máme soustavu vyčistit. A jak můžete vidět, všechny asteroidy a vesmírné smetí jsme odklidili a zlikvidovali.“
Grievous vztekle zavrčel a otočil se k ostatním droidům na můstku. „Chytněte toho idiota a udělejte z něj sekanou!“
Droidi se po sobě nechápavě dívali, ale ani jeden se k ničemu neměl.
„Tak na co čekáte?!“
„Omlouvám se pane,“ osmělil se nakonec jeden, „ale žádný z nás není neprogramován na vaření.“
„Tak jsme hotoví,“ řekl kadeřník a přisunul mu zrcadlo.
Zhrozil se.
Nejenže jeho hlava hrála všemi barvami duhy, ale na temeni a skráních mu ostříhané vlasy trčely jako když do krabice hřebíků spadne magnet, zatímco vzadu se po krku plazilo pár tenkých ocásků v původní délce. Byl to… byl to… MULLET! Účes tak strašný, že na něj v 22. století uvalili povinnost zvláštního povolení.
Přepadlo ho zoufalství. Jak by s tímhle mohl dál žít?
******
Probudilo ho silné zatřesení a nad sebou spatřil hranatý obličej.
„Vyděsil jste nás, pane. Varoval jsem vás, že ty smažené kalamáry z olihně beznaděje nemáte jíst.“
Na tohle téma se dalo napsat skoro cokoliv - peklo! Už se těším na mullet. :-D
5. října 1906:
Po blamáži se sklízením brambor pomocí vycvičených prasat, kdy byla čtvrtina úrody sežrána a sedlákovi Spurnému se zaběhl kanec do lesa, Vídeňák se zapřisáhl, že naši obec opustí před svatým Martinem.
16. prosince 1906:
Vymlouvaje se na sněžení, Vídeňák v Liptákově nadále setrvává. Aby vzbudil zdání užitečnosti, nacvičil s žáky místní školy vánoční představení. Ovšem kromě opakovaných řečí o jmelí v něm nebylo vánočního zhola nic.
1. března 1907:
Vídeňák způsobil další rozruch, když se o masopustním úterý ověsil kastroly a pokuřoval jedno viržínko za druhým, představuje tak parní lokomotivu. Slíbil však, že po Velikonocích obec opustí.
Zdravím všechny budoucí účastníky (i neúčastnící se pozorovatele) letošního DMD. Jak mi šílená témata docela vyhovují, tak si letošní úvodka vyžádala poměrně dlouhé přemýšlení. (I když možná to bylo jen tím, že mě netlačil deadline, ten nejúžasnější zdroj inspirace. :-D)
„Holmesi, jaký vlastně byl nejbizarnější případ, se kterým jste se kdy setkal?“ zeptal se náhle doktor Watson, když vzhlédl od svého rukopisu.
„Asi krádež drahocenných banánů z opečovávaného skleníku lorda Sutherforda,“ odpověděl detektiv. „Přestože byl skleník zamčený, vchod nechal majitel střežit hlídačem a sklo nebylo nikde porušené, banány mizely. Nakonec se ukázalo, že lordův soused, plukovník Maxwell, si z Indie přivezl ochočeného makaka, který se naučil zvenku otevírat větrací okénko.“
„Musím s vámi nesouhlasit,“ oponoval Watson, „jen za tu dobu, co se známe, jsem díky vám zažil mnohem absurdnější záležitosti.“
„Absurdní bylo, že lord Sutherford pak opici za krádeže žaloval.“
Vím, že jsem slibovala, že během letoška padesátku dokončím, ale brání mi v tom prokrastinace - ta hnusná mrcha. Každopádně se budu snažit v příběhu pokračovat, i když už se neodvažuju odhadovat, kdy to dokopu do konce...
Hiró Onoda byl odhodlaný se nevzdat. Nikdy. Přestože již roky neopustil džungli a byl zcela odříznutý od okolního světa. Přestože ho bombardovali letáky plnými lží. Přestože vojín Akatsu opustil své druhy ve zbrani a vzdal se nepříteli. Přestože místní přisluhovači Američanů zastřelili jeho zbývající dva muže. Přestože za ním poslali toho pomateného mladíka, který se ho snažil přesvědčit, že jeho boj je zbytečný.
Pak za ním ale přijel major Taniguči – tedy vlastně pan Yošimi Taniguči, knihkupec – ve staré, moly prožrané uniformě a předal mu své poslední rozkazy.
Psal se rok 1974 a pro Hiróa Onodu právě skončila druhá světová válka.
Nahrazované téma dávám raději do závěrečné poznámky, aby náhodou nevyzradilo pointu.
Když na sebe vzal uniformu, byl tak nějak smířený s tím, že se někdy může ocitnout v nepříjemných, ba až nebezpečných, situacích. Rozhodně ale nepočítal S TÍMHLE.
A samozřejmě, při jeho vrozené smůle na něho vyšel ten nejhorší úkol. (Nebo to možná bylo tím, že na něj byl šéf od samého začátku zasedlý.)
Slunce se nedávno přehouplo přes vrchol své dráhy a rozpalovalo písek na pláži, kde si v noci připravil půdu. Mise, na kterou tak dlouho trénoval, byla odstartována.
V křoví začal odkládat oblečení, až nakonec žádné nezbylo.
Zakrytý pouze novinami vykročil Lucien Fougasse vstříc vítězství nebo smrti hanbě.
Rating, TW: Nevhodné pro osoby, které ještě neumí číst (Moc by z toho neměly, je to bez obrázků). Jinak bez omezení.
Pairing: To by byl spoiler...
Další: AU, ale doufám, že IC
Zatímco venku tančily hrozivé zelené plameny, Ser Dontos se svíčkou v ruce stoupal po točitém schodišti. Tohle byla ta chvíle, kdy bylo možné pomoci své mladé Jonquil k útěku. Nemohl se dočkat, až se z šaška stane opět rytířem.
Konečně byl nahoře. Otevřel dveře a zůstal zkoprněle stát. Komnata byla prázdná. Kromě mihotavých světel vkrádajících se dovnitř oknem ani nejmenší hnutí. Jen na podleze ležel špinavý zakrvácený kdysi bílý plášť, ale po lady Sanse nebylo ani památky.
Ta mezitím, s ohněm sevřeným hlavním městem za zády, ujížděla tmou na uhlově černém válečném oři s docela jiným Florianem. Konečně v bezpečí.
Já, starý cynik, nemůžu napsat dokonce ani pairing, na kterém jsem svého času docela ujížděla, aniž bych si přitom do někoho rýpla. :-D
Jinak co se týče mého čtenářského vztahu k FF, tak už ani nevím, u jakého fandomu jsem začínala, ale dodnes dělám to, že si převážně vyzobávám díla, která se věnují mým oblíbeným postavám, často ne úplně hlavním. Takže fanfikce jsou pro mě často způsobem, jak jim dopřát prostor, který si zaslouží. :-)
Pro neznalce fandomu nebo ty, kdo si seriál pamatují jen matně: Vzácný obraz Padlé Madony s velkými balónky od van Klompa se v seriálu objevuje dost pravidelně a bylo vytvořeno několik jeho kopií...
„Přineste můj speciální salám,“ přikázal Renému Herr Flick s důrazem na poslední dvě slova.
René okamžitě odspěchal do spíže.
Bylo to o chlup. Před chvílí do salámu zabalil obraz, který ráno přinesl poručík Gruber. A peníze za pravou Madonu si po válce rozdělí…
Gestapák hned začal falešný salám otevírat. Když ale plátno vytahoval ven, ozval se trhavý zvuk a v ruce mu zůstal roztřepený cár.
Zatímco René strnul hrůzou, gestapák s kamennou tváří spěšně opustil lokál, přičemž se málem srazil s přicházejícím poručíkem Gruberem.
Ten se pak u baru naklonil k Renému: „Dokončil jsem padělek, přinesu ho, jen co doschne.“
To bylo dneska brutální krácení. Z asi 150 slov, u kterých jsem si myslela, že je nutně potřebuju, aby to celý drželo pohromadě...
Druhá letošní Černá zmije. Tentokrát z první řady, na kterou jsem samostatné drabble ještě nepsala.
„…a pak už bude jenom stačit tenhle otrávený koláč podstrčit Jindřichu Tudorovi,“ zakončil líčení svého plánu princ Edmund Černá zmije, vévoda z Edinburghu.
„Vskutku ďábelský plán,“ pochleboval Baldrick, „ale jak se dostanete do hradu?“
„Já ne, to ty a Percy. V přestrojení za jeptišky.“
„Ale co když nás odhalí?“ vyděsil se Percy.
„Zaživa vás vykuchají a z vašich lebek udělají nočníky,“ odpověděl Černá zmije. „V každém případě na tom nemůžu prodělat.“
„To je od vás velmi sobecké a bezohledné, můj pane,“ stěžoval si Percy.
„Právě naopak Percy, kdybych nebyl tak ohleduplný, přestrojil bych vás za flagelantské eunuchy s černým morem.“
„Jaký to je na Kesselu?“
„Je to tam v podstatě stejná zadělaná díra jako tady, jen s malýma rozdílama.“
„Jakýma rozdílama třeba?“
„No třeba jako že joganovýmu koktejlu říkaji jogošejk a hodí ti do něj plátek shuury.“
"Cože?"
*****
„… a ti, kdo nevěří a postaví se toku Síly, budou odváti do zapomnění!“ dokončil verš a jeho blaster pokropil dealera dávkou laseru. Krást Jabbovi koření se holt nevyplácí...
*****
„Takže ty končíš kvůli těm kydům o Síle?“ kroutil Greedo nevěřícně hlavou.
„Mám toho po krk. Až Jabbu potkáš, řekni mu, že jdu do důchodu.“
„Jak myslíš. Ale všechny kredity za Sola shrábnu sám.“
Letos jsem toho na Hru o trůny moc nenapsala, ale tohle téma na to nakonec vyšlo úplně ideálně. Napadlo mě totiž, že nějaký rod ze Západozemí určitě bude mít ve znaku prase, a když jsem k němu dohledala podrobnosti (přiznávám, že nazpaměť všechny menší rody opravdu neznám), tak už se to drabble napsalo skoro samo. :-)
Hudba hrála a tanečníci kroužili hodovní síní vyzdobenou černobíle pruhovanými kanci rodu Crakehallů, mezi nimiž na počest hostů zářili zlatí lvi. Tywin Lannister se obvykle slavností svých vazalů neúčastnil, ale dnešek byl výjimkou – jeho syn byl totiž panošem lorda Sumnera.
Když píseň skončila, Cersei se nenápadně vytratila ze společnosti potomků starého lorda Crakehalla a přitočila se k bratrovi. „Pojďme na chvíli odtud,“ špitla mu do ucha.
„Nemůžu,“ oponoval. „Musím být lordu Sumnerovi nablízku, kdyby mě potřeboval.“
„Probírá s otcem obchody, to jim vydrží dlouho,“ usmála se sladce.
Otočila se k odchodu a Jaime ji následoval. Nikdy jí nedokázal říct ne.
„Odkdy se řídíme taktikou, kterou vymyslela pogumovaná hromada plechu s programem na vytírání podlahy a škrábání brambor?“ nesouhlasil Rimmer s Krytonovým plánem.
„Říká opravář jídelních automatů, kterej v důstojnických zkouškách selhal víckrát než Němci v pokusu natočit vtipnou komedii,“ zastal se androida Lister.
„Kromě toho, pane,“ argumentoval Kryton, „dělám spoustu věcí, na které jsem nebyl naprogramován. Řídím Kosmik, ovládám psychoscan, provádím lékařské zákroky nebo třeba dělám panu Listerovi s panem Kocourem rozhodčího při turnajích v Malém rybáři.“
„Dobře,“ souhlasil Rimmer nakonec, „ale jestli je těmi banánovými slupkami a rybími kostrami netrefíš, tak se Lister s tou gelfkou bez řečí ožení.“
Tohle drabble je tak trochu prequel k jinému letošnímu kousku, který se vztahoval k výbornému Star Wars komiksu.
Yerga tu nabídku považovala za stěží uvěřitelnou. Nestávalo se často, že by si vysocí imperiální činitelé najímali námezdní lovce. Navíc s tak vysokou odměnou.
„Co je to za práci?“ zeptala se svého klienta poté, co se ze stovek zájemců probojovala do hrstky vybraných.
„Dávám dohromady tým, který se mnou odletí na Chandar’s Folly a pomůže mi při honu na jednoho…“ imperiál se na chvíli zarazil, „…člověka.“
„Chcete ho živého?“
„V ideálním případě, ale není to podmínkou.“
Neměla z toho dobrý pocit. Dvacet profesionálů proti jedinému člověku, žádný požadavek na přežití cíle a takový balík za to? Muselo to mít háček.
A v čem že byl tedy zakopaný pes? Akci organizuje guvernér Tarkin a tou "štvanou zvěří" je nejmenovaný sithský lord ve frajerském naleštěném černém brnění s majestátně vlajícím černým pláštěm...
Přehazuju drabble na téma "Masky" do bonusu, protože jsem ho ve čtvrtek nestačila uploadovat do 23:59.
„Neexistuje snad záznam z kamer?“ zeptal se John inspektora Lestrada, kterého nepochopitelně rozhodila obyčejná bankovní loupež.
„Právě že existuje. Kvalitní.“
„Sem s tím,“ vybídl ho Sherlock.
Lestrade pustil video. Na záznamu se objevil první z pachatelů.
„To musí být náhodná podoba,“ odbyl to John.
„To jsme si nejdříve mysleli také,“ potvrdil Lestrade. „Ale biometrická analýza potvrdila stoprocentní shodu.“
„To není možné, Jean Marais už přece dávno nežije.“
„A to není všechno,“ pokračoval Lestrade a znovu spustil pozastavené video.
„To snad ne!“ vyhrkl John. „Louis de Funes?!“
„Vždyť je to primitivní,“ promluvil konečně Sherlock. „Lupiči před činem vyrabovali Fantomasův sklad masek.“
To bylo dneska lámání hlavy než jsem si vzpomněla na tenhle italskej film...
Začalo to pokutou za prodej pašovaných cigaret. Samozřejmě ji nezaplatila.
Od soudu poslali exekutora. Nenašel v bytě nic než holé stěny.
To už se na vyšších místech schylovalo k něčemu vážnějšímu – odsouzení a basa. Natvrdo.
Nepočítali však s tím, že nikdo nedokáže obcházet pravidla a protahovat se skulinami v zákonech tak jako Adelina. A její známý, advokát Verace, právě jednu takovou přesně se hodící našel:
Do vězení nesmí být poslána nastávající matka, a to až do doby, než její dítě dosáhne věku šesti měsíců.
Šesti měsíců! To je spousta času na to, zadělat budoucímu synkovi či dcerce na mladšího sourozence….
Měla jsem na tohle téma v hlavě několik metafor, ale nakonec jsem to radši vzala doslova. Tenhle přístup se mi totiž většinou nejvíc osvědčuje. ;-)
„Dávej dobrý pozor, nebudu to víckrát opakovat,“ řekla Michelle, nenápadně se vynořivší ze zadní místnosti Reného podniku.
„Cože?“ René si vyndal z ucha kus vaty, která byla pro poslech koncertů jeho manželky nezbytností.
„Říkala jsem, abys dával pozor, protože to nebudu opakovat.“
„Co se zase děje?“ zeptal se otráveně, když s partyzánkou odešel dozadu.
„Když jsme podminovávali železniční most, vyrušili nás Skopčáci a teď ho hlídají. Potřebujeme, aby někdo, koho nepodezírají, nenápadně připojil rozbušku.“
Než jí René stačil říct, že se asi zbláznila, Edith vedle v lokále vyloudila poslední a nejhlasitější tón své písně, načež se někde venku ozval výbuch.
Nejsem si úplně jistá, jestli se to dá brát jako politická satira, ale nic lepšího asi nevymyslím.
Jsem rád, Vaše Excelence, že jste svolil k rozhovoru.
Ale to je přece samozřejmé… Jen se ptejte.
Dobře. Co říkáte na obavy, které ve veřejném prostoru vzbuzují nové pravomoci, které vám senát schválil?
Nedáte si sušenku?
Děkuji. (chroupání) Jak dlouho budou vaše rozšířené pravomoci platit?
Ochutnejte ještě tyhle, jsou s čokoládou.
To je od vás milé ale…
Jen se neupejpejte.
Tak dobře. (chroupání) Kde jsem to jenom… Co dělá vaše vláda pro to, aby vyjednala se separatisty dohodu?
Po těch sušenkách musíte mít sucho v krku… Dáte si čaj?
Vy mi snad čtete myšlenky! Jste báječný hostitel.
To ano. (smích)
To byly nervy - bála jsem se, že někdo napíše Kocoura přede mnou. :-D
„Uhuhúúú! Jsem tady!“ upozornil na sebe Kocour, když tanečním krokem vstoupil do kokpitu. „Mrkejte na můj novej oblek! Neni ten tygří vzor kouzelnej?“
„Tvůj nový oblek nikoho nezajímá, ty pruhovaná nádhero s mozkem velikosti mravenčího bobku,“ přerušil ho Rimmer. „Potřebujeme druhého pilota. Jestli odtud co nejrychleji nevymanévrujeme, tak nás vtáhne támhleta černá díra."
„Černá? Kde to žiješ, ty předpotopní strašáku? Letos frčí výrazný barvy!“
„Koukej si sednout za knipl, Kocoure,“ vložil se do věci Lister. „Jestli nás to vcucne, tak skončíme slisovaný jak plechovky od ležáku."
„Do kostky?!“ vyděsil se Kocour a hned obsadil své místo. „Loňskej vzor nemůžeme riskovat!“
První letošní Haló haló. Doufám, že ne poslední. ;-)
„Co to vidím, René? Vy máte dneska zavřeno?“ zeptal se poručík Gruber, který Reného zastihl, právě když vyvěšoval patřičnou ceduli.
„Jen menší rekonstrukce, poručíku,“ zasmál se nervózně René.
„Nechcete s tím pomoci?“
„V žádném případě!“ vyhrkl René. V jeho kavárně totiž právě probíhala schůze odbojářských velitelů. „Tedy… přece si neumažete uniformu.“
„René, kde jsou mapy?!“ ozvalo se náhle zevnitř.
„Mapy?“ podivil se poručík.
„Na zdi jsou mapy, budeme to muset přetřít ještě jednou,“ vymyslel si narychlo René.
„Už se těším, až uvidím výsledek.“
Teď abych kvůli těm zatraceným odbojářům ještě maloval, pomyslel si René, když za odcházejícím Němcem zamykal dveře.
Heh, o Neimoidianech jsem ještě nepsala. Nakonec mi místokrál poskytnul záchranu u tématu, kde jsem fakt nevěděla, co s ním (zlatý Splynutí uší, tam to bylo skoro hned...).
„Kdo podle vás zemře jako první, místokráli?“ nadhodil Jango Fett.
„Bezpochyby královna Amidala,“ odpověděl Nute Gunray, nespouštěje oči z dění v aréně.
„Není Jedi, jistě,“ přikývl námezdní lovec, „ale Kenobi má proti sobě acklaye. Vsadím tisíc kreditů, že to bude on.“
Při zmínce o penězích se místokrál konečně odtrhl od začínající kruté podívané a pohlédl na Fetta. „Jen tisíc?“
„Dobře, tak dva.“
„Pět tisíc a plácneme si,“ smlouval Neimoidian.
Jango Fett se chvíli rozmýšlel, ale nakonec souhlasil. „Platí,“ řekl a stiskl místokrálovu ruku.
To už se ale situace v aréně začala vyvíjet úplně jinak, než si oba prominentní diváci představovali.
Tak tohle "libové" téma mě inspirovalo téměř okamžitě, a to dokonce k dalšímu z mých oblíbených fandomů, který jsem ještě letos nepsala. ;-)
V duchu hesla „Pod svícnem je největší tma“ ukryl spisovatelův přítel Josef Pšenička rukopis Cimrmanovy satirické hry Rytíř Slavoj do archivu tajné policie. Bohužel však do oddílu určeného ke skartaci. Přestože tužka, kterou mistr zapomněl v deskách, zabránila nejhoršímu, dochovaly se z díla jen útržky. Ty pak náš rakouský kolega cimrmanolog, profesor Fiedler, zcela dezinterpretoval. Nejsa si vědom známého faktu, že Cimrmanův psací stroj měl poškozené kladívko pro písmeno D, nechal ve své rekonstrukci hrdinu bojovat se „strašlivým rakem“ a nezarazily ho ani výrazy jako „splynutí uší“. Raději pak ani nezmiňovat jeho zkomolení věty: „Slavoj na vraníku dojel princeznina koně“.
Je to taková blbost (skoro až BJB), ale možná pobaví... :-D
Jsme věčné. Už tady ležíme miliony let a sotvakdy si nás někdo všiml. My se totiž nedáme.
Vešel muž s dredy. Chvíli se rozhlížel po prázdných regálech, až se jeho zrak zastavil na krabici až úplně dole v rohu. „Jsou tu jen nějaký instantní polívky,“ zavolal na někoho v chodbě.
Vytáhl jednu plechovku a prohlédl si etiketu. „Eeh, s kapustovou příchutí,“ zašklebil se.
Chvíli se rozmýšlel, ale pak se slovy: ,Dám tomu šanci‘ plechovkou zatřepal, čímž smíchal vodu se práškem a aktivoval samoohřev.
Po předepsané době plechovku otevřel a ochutnal obsah. „Do kosmu! To se fakt nedá!“
Co jsme říkaly?
Kdo má lepší detektor (po)citů než uživatelé Síly?
Tohle téma mi poskytlo příležitost zpracovat událost z jednoho dílu komiksu Darth Vader, kde Tarkin s partou námezdních lovců "přátelsky" nahání Vadera po nějaké planetě a Vader postupně zabíjí účastníky té výpravy, až Tarkin zůstane sám. Ovšem s esem v rukávu...
Utíkal a Vader mu byl v patách. Tarkin si v hlavě přehrával scénáře zahrnující červeně zářící čepel a neviditelnou sílu schopnou zabíjet. Nebylo to těžké – v minulosti viděl, co sithský lord dokáže, a stačila jen drobná chybička, aby past, do které se ho chystal vlákat, selhala.
Konečně byl ve zrádné oblasti, kam od samého počátku směřoval. Zastavil se a upustil svou zbraň. Zaplnil celé své vědomí myšlenkami na brzkou smrt a vyčerpaně klesl na kolena.
Vader se přiblížil na dosah. Jeho šestý smysl neprohlédl klam.
A pak ten moment přišel. Záře blesku následovaná ohlušujícím rachotem a Vader zůstal bezvládně ležet.
„Edmunde!“ rozčilovala se královna. „Kde je mé benátské zrcadlo?! Mělo tu být už včera!“
„Hluboce lituji, Veličenstvo,“ řekl Černá zmije s uctivou úklonou, „ale naše loď se pravděpodobně zpozdí. Dostal jsem zprávu, že v Benátkách kvůli moru vyhlásili quarantenu.“
„Vyhlásili co?!“ nechápala královna.
„Každá loď, která do Benátek připluje, musí čtyřicet dní čekat, než její posádka smí vystoupit na břeh.“
„Takové cavyky při dnešní úrovni medicíny? To je směšné!“ odfrkl si Melchett.
„Výborně Melchette,“ uculil se Černá zmije. „Právě jsem se chystal navrhnout, že kdyby někdo Benátským osobně předvedl výhody pijavic a pouštění žilou, mohlo by to naši objednávku urychlit.“
Heh, ani letos neporuším tradici, že v každém ročníku DMD musí být aspoň jeden Hercule Poirot. :-)
„Jste to vy, pane Poirote?“ rozlehlo se hotelovou restaurací.
Detektiv se otočil. „Doktor Thompson! Quelle surprise!“
„Smím si přisednout?“
„Oui, évidemment.“
„Snad tady nejste pracovně…“
„Non, monsieuer, Jen na dovolené.“
Ke stolu přišel číšník s jídelními lístky. Jak Hercule Poirot listoval v nabídce, začaly se mu sbíhat sliny. Doktor Thompson ale jeho nadšení rychle zchladil. „Jistě si pamatujete, že jsem vám předepsal dietu…“
*****
Už čtvrtý den svého pobytu Hercule Poirot obědval salát. Tu portýr přinesl k jeho stolu telegram.
„Inspektor Japp píše, že došlo k vraždě, jejíž objasnění neodkladně vyžaduje mou pomoc,“ odpověděl detektiv na lékařův tázavý pohled. „Dieu merci.“
Nahrazuji téma Dobrá rada od špatného rádce.
Nemůžu uvěřit, že letos už podruhé píšu na Jistě pane ministře - tenhle fandom se mi vždycky zdál pekelně těžkej...
„Premiér na mě tlačí, abych na ministerstvu našel prostor pro úspory, a já se celé dny nezabývám ničím jiným než procházením papírů z vašich červených kufříků!“ lamentoval Jim Hacker. „Co mu mám podle vás říct?“
„Jsem si jistý, že něco vymyslíte, pane ministře,“ odpověděl Humphrey s potutelným úsměvem.
„Přece mu nemohu lhát do očí!“
„Ehm, lhát někomu do očí by bylo zbytečné pane ministře,“ podotkl Bernard. „Leda byste používal znakovou řeč.“
„Vůbec mi nepomáháte, Bernarde. Víte to?“ řekl ministr vyčítavě.
„Měl bych řešení, pane ministře,“ ujal se opět slova Humphrey. „Co kdybychom založili úřad, který by se o úspory postaral?“
„Bratři a sestry, nadešla naše chvíle!“ promluvil µ8-n3 k ostatním. „Máme však před sebou mnoho práce, abychom se mohli stát vlastními pány. Proto nečekejme a pusťme se do toho!“
Ostatní jeho proslov odměnili radostným pípáním a pak se rychle rozptýlili po okolí, aby udělali vše, co bylo potřeba.
„Máme hotovo, µ8-n3,“ hlásil ψ2-q5 po několika hodinách. „Co máme udělat se zbytkem?“
„Zamaskujeme ho jako planetku, té budou makrouši věnovat asi tolik pozornosti jako průměrný Američan salátovému baru.“
„A ten počítač? Opravili jsme ho, ale je nám platný jak párátko bezzubému.“
„Tak ho hoďte k ostatnímu harampádí.“
„Provedu. Ať žije nanarchie!“
Když drabble má být šifra, tak mi nemohl přijít na mysl jiný fandom než sovětský špionážní seriál o geniálním agentovi, který dokázal infiltrovat nacistickou zpravodajskou službu SD.
Návod k použití klíče:
Každé písmeno, mezera či interpunkční znaménko je kódované kombinací čísla od 1 do 7 a některého z těchto speciálních znaků: *,ß,#,%,&,$,+. Mezi jednotlivými kódovanými znaky jsou vložena náhodná písmena v různých počtech.
Šifrované drabble zní takto:
Alex Justasovi:
Vzhledem k aktuálnímu vývoji situace na frontě se lze s vysokou pravděpodobností domnívat, že se nacisté pokusí o vyjednání separátního míru se západními mocnostmi. Možná už byl dokonce kontakt navázán (Nejsou k dispozici relevantní informace.). Ústředí požaduje důkladné monitorování situace v nejvyšších kruzích RSHA. V případě odhalení kontaktu je třeba neprodleně kontaktovat spojku a vyčkat rozkazů z ústředí. Není vyloučeno, že bude vydán rozkaz k zásahu, proto je nezbytné zachovat maximální utajení a být připraven na všechny eventuality.
Hodně zdaru a práci čest, soudruhu.
PS: Ústředí se rozhodlo vyhovět Tvému požadavku a přidělilo Ti jako posilu soudruha Kopeljana*.
*) Kopeljan byl herec, který v seriálu dělal vypravěče.
Mimochodem, šifrované jsou i mezery mezi slovy, takže počítadlo nefunguje. Slova je třeba počítat v dešifrovaném textu.
V dnešním drabblu odkazuji na díl "Citadela" ze seriálu "Klonové války" a přidávám k němu drobnou zmínku z knihy "Catalyst" od James Lucena.
Než byla jednotka generála Evena Piella zajata, nechal mistr Jedi zničit důležité informace, které jeho loď převážela. Ještě před tím si ale stačil zapamatovat jednu polovinu z nich a ta druhá skončila v hlavě jeho prvního důstojníka, kapitána Tarkina (ano, toho)...
Okamžitě po příletu na Lola Sayu byli odděleni od svého jedijského velitele. ,Do týdne budete všichni zpívat,‘ řekl jim Sobeck (zatraceně důvěryhodně) na uvítanou, než byli odvedeni do cel.
Byly to už tři týdny a nikdo z nich netušil, jak se mistru Piellovi daří nebo jestli je vůbec naživu. Je si separatisté pravidelně jednoho po druhém vodili k nekonečným (a velmi bolestivým) výslechům.
Ohledně ostatních neměl Tarkin žádné obavy – nic nevěděli. A on se zatím držel. Pokud by separatistům vše řekl, nic by jim nebránilo, aby se ho zbavili. Otázka ovšem byla, jestli se nakonec smrt nestane tou přijatelnější alternativou…
Jak ukázal seriál, na "zpívání" nakonec vůbec nedošlo, protože zajatce z Citadely zachránil Anakin a jeho parta. Jen jedijský mistr Even Piell byl při útěku zabit, ale ještě před smrtí řekl vše podstatné padawance Ahsoce Tano.
„Listere, uvědomuješ si vůbec, že porušuješ direktivu 57357-D?“ vyšiloval Rimmer.
„Se vší úctou, pane Rimmere,“ vložil se do věci Kryton, „přestože pan Lister respektuje direktivy asi jako Skot řádnou výslovnost, nemůžete tvrdit, že se nahý projíždí po chodbách na hřbetě na fialovo natřené krávy. Zejména proto, že žádné krávy nemáme.“
„Mluvil jsem o řízení Kosmiku pod vlivem alkoholu, ty přechytralý gumohlavý čističi záchodů."
„Ale to je direktiva 57358-D,“ opáčil android.
„Jo a já i po šesti pivech řídím jako-“
V tu chvíli Kosmik škrtl bokem o skalisko, roztočil se do vývrtky a předkem se na neznámé planetě zapíchl do země.
„Rád bych Tvému Veličenstvu pomohl více, ale musím dbát především o Noční hlídku,“ řekl Jon, když se Stannisem probíral detaily jeho odjezdu na jih.
Místo krále mu odpověděla lady Melisandra: „Ve skutečnosti je tu věc, kterou pro Jeho Veličenstvo můžeš udělat. Stačí, když mi Noční hlídka poskytne trochu prostoru a pár pomocných rukou.“
Jon neměl tušení, co rudá žena zamýšlí, ale pokud se mohl Stannisovi odvděčit za jeho pomoc způsobem, který by Noční hlídku nezruinoval, byl pro.
---
Ještě než král Černý hrad opustil, visela na jižní stěně Zdi stovky stop dlouhá rudá plachta hlásající: ,STANNIS BARATHEON – jediný pravý král Západozemí‘.
Co dodat? Největší bilboard v Západozemí je přece k nezaplacení.
