Random

Moje krásná tchýně!
Asi jsem na vině.

Sdílím lože s její dcerou,
bohužel však velkou měrou
myslím si na jinou ženu,
chci ji mít za každou cenu.

Tou ženou je její matka,
chci, aby si na mě zkrátka,
sedla a já s plnou pusou,
vnímal teplo jejích prsou.

Jazykem mě bude laskat,
a já si v ní budu mlaskat.
Stehny svými obejme mě
a pak se zachvěje země.

Myslím na ni od rána,
myslím na ni do večera.
Nechte toho, propána!
To není žádná nevěra.
To je pravé milování.
Prosím vás o smilování.

Moje krásná tchýně,
cítíš chvění v klíně?

"Musíme zpomalit tok času!"
"Která je to páka?"
"Ta vlevo dole."
"Ta úplně dole?"
"TA CO JE NAD NÍ NAPSÁNO 'TOK ČASU', TY VOLE!"
"No dobře, neřvi na mě! Už za ni tahám!"
"Nemáš tahat, ale tlačit!"
"Doprdele, asi jsme to přejeli."
"Zastav, jak nejrychlejc to jde!"
"Tlačííííím!"
"Ááááá!"
"Fuj, to bylo hnusný. Co to ukazuje za rok?"
"2005, přelítli jsme to."
"Tos teda posral! Teď kurva moc bitcoinů nenakoupíme. Co budem teď dělat? Kdybysme se vypravili do jiný doby, nevrátíme se už domu."
"Máme pár šušňů, na čem by se dalo vydělat?"
"Kolik by asi tak mohlo stát YouTube?"

Komu: pepajefrajer@seznam.cz
Re: Kvalifikace

Vážený pane Vozábale,

s lítostí Vám oznamujeme, že pro přijetí Vaší žádosti do výběrového řízení nemáte dostatečnou kvalifikaci.

V první řadě fakt, že pravidelně sledujete "NHL přes satelit" a vždycky "víte, vo co na ledě de a proč si dali po hubě" není adekvátní pokročilé znalosti anglického jazyka.

Dále "Dohrání obou důmů na druhou nejvyšší obtížnost" bohužel nemůžeme uznat ani jako základní znalost kancelářské práce na PC.

A nakonec "2 roky práce v prasečáku s hromadou sviní" Vám nelze započítat jakou manažerskou praxi.

S přáním příjemného zbytku dne

Bc. Julie Vybíravá
HR oddělení
Agentura Dream team

"Podívej, není to slunce krásné?"
"Pravděpodobně ano."
"Jak to myslíš, pravděpodobně?"
"Nemůžeme s jistou říci, jak v současné chvíli Slunce vypadá. Nemůžeme si být dokonce ani jisti, zda vůbec existuje."
"Co to říkáš? Vždyť ho oba vidíme na vlastní oči!"
"Slunečnímu paprsku trvá v tuhle roční dobu bezmála osm a půl minuty, než dorazí na Zem. Díváme se na Slunce, jak vypadalo v nedávné minulosti. Mohlo mezitím teoreticky explodovat."
"To by přece trvalo déle než osm minut!"
"Je pravdou, že v současnosti neznáme technologii, která by to umožnila. To ale tuto možnost úplně nevylučuje."
"Ach jo. Jdu si pustit Titanic."

"Jsem šťastná, že jsem tě našla."
Lajka se na ni podívala a zavrtěla ocasem.
"Bez tebe jsem byla pořád sama, nevěděla jsem, co si mám se sebou počít."
Pohladila psí slečnu po hlavě.
"Jsi můj nejvěrnější společník. Neodmlouváš, jsi pořád se mnou, nesoudíš mě."
Fenka si lehla na záda a nechala se drbat na bříšku.
"Když se na mě všichni vykašlou, ty na mě vždycky doma čekáš."
Čubička si zívla a olízla paničce ruku.
"Vždycky je mi po chvilce s tebou o tolik líp..."
"Už je to tady," pomyslela si Lajka, když viděla, jak panička sahá do šuplíku pro vibrátor.

Bylo jednou jedno království.
Vládli mu jeleni, posvátní, moudří. Jejich rohy měly cenu zlata.
Žil v něm i mladý špičák Eliáš. Jednoho dne se potuloval čarovným lesem, když tu uviděl matku s plačícím dítětem.
"Proč pláče?"
"Nemám, čím ho nakrmit."
Jelen si odlomil celé paroží a podal ho matce: "Nakup chléb, mléko, maso."
"Děkuji ti nastotisíckrát! Ale co teď s tebou bude?"
"Tím se netrap, mladá paní."
Jakmile matka zmizela, jelen se vznesl do vzduchu a magické síly ho za jeho dobrotu proměnily v překrásného bělouše a přičarovaly mu nový, perleťový roh přímo doprostřed čela.
A tak vznikl první jednorožec.

[Pondělí večer]
"Tati, co to mámě děláš?"
"Dopr..! Kde ses tu vzal?"
"Slyšel jsem, že máma brečí."
"To se ti jenom zdálo."
"Nebrečela jsem, miláčku, to jsem vzdychala, jako že se mi něco líbilo."
"A co se ti líbilo?"
"No, jak mě táta... masíroval."
"Aha. A proč se ti to líbilo?"
"Mám asi správnou masážní techniku, hehe."
"To jako, že ležíš na mámě a mačkáš ji?"
"No... jo, no."
"Takhle masírovat můžeš ale jenom někoho, koho máš opravdu rád, víš?"
"Aha."

[Úterý podvečer]
"Renčo, vidělas Bakaláře?"
"Ne, proč?"
"Přišla zpráva od ředitelky. Martínek se prý svlékl, že jde Bětku namasírovat..."

Drogy mý, drogy mý,
drogy mý, kouřit, šlehat, šňupat.
Drogy mý, drogy mý,
přestat brát, no tak to si upad.

Drogy mý, drogy mý,
nechci žít v nudný realitě,
žít bez vás, to je jak,
život ve vyhořelým bytě.

Proč jenom proboha,
všechen skvělej fet mi sebrali,
všechny je nesnášim,
k posteli mě pak připoutali.

Jak jenom, jak jenom,
myslet teďka mám na cokoli,
když je mi na blití,
tělo, krev, mozek, pot mě bolí.

Jestli já, jestli já,
přežiju a pustěj mě odsud,
všechny ty slaďoučký,
látky nacpu si do kokosu.

Chtěl šlehat i šňupat,
právě do bezvědomí upad
...
.

"Nechci ti dělat volavku!"
"A proč ne? O co ti jde?"
"Cítila bych se špinavá, zneužitá..."
"Bylo by to jenom jednou..."
"Jo, takhle to vždycky začíná."
"Třeba by tě to i mohlo bavit, bude to vzrušující."
"Možná pro tebe, mně by z toho bylo špatně."
"Neprosil bych tě o to, kdybych si nebyl jistej, že v tom budeš fakt dobrá."
"Prostě ne. Je to proti mojí přirozenosti. Mám svoje zásady!"
"No... tak co že by ses třeba převlíkla za pelikána?"
"Hele prostě jsme čápi. Jestli tě už nepřitahuju, najdi si někoho jinýho. Tyhle tvoje sexuální fantazie si strč do kloaky!"

Ó velká hlavo, jenž jsi v oblacích,
posvěť se moudrost Tvá,
přijď logika tvá,
jak ke mně, tak k bližnímu mému.

Rozum vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám, pro co nemáme důkaz
a zato mi si odpustíme naše city.

Neuveď nás v oduševnění,
vrať nás k našim pěti smyslům .
Z vědy nechť všecko pramení,
nedej prostor vykladačům.

Zbav nás dojmů, nejistoty
život sám nám propočítej.
Tajemno ať s námi není,
na vše svoje světlo vrhej.

Dodej nám závěry jasné,
ať se mýlit nemůžeme.
Počínání lidské stojí,
na té věčné funkci tvojí.

Nechť se stane jen to, co příčinu má.