DMD č. 28. pro 28. 4. 2018. Téma: Co když řeknu ne?

Tušil, co přijde, přesto ho to zaskočilo. Jak reagovat na nabídku, kterou by jiní považovali za nebývalou čest?
„Co když řeknu ne?“
„Opiju tě a zeptám se znovu. Nabídnu ti hrady pro tvé mladší děti a zeptám se potřetí. Jestli i potom odmítneš… Inu, připíchnu ten prokletý odznak Jamie Lannisterovi, ten by ho mohl nesnášet ještě víc než ty,“ zachechtal se posupně Robert.
Měl jsi tehdy odmítnout, otče… pomyslel si smutně Bran, sledující neviděn scénu, která odstartovala mnohé.
Ned Stark byl dobrý muž. Pro hru o trůny však zcela nepoužitelný. A občas dobré úmysly napáchají více zla než zlo samotné…

„A co když řeknu ne?“ nemohl se nezeptat.
Druhému muži se zablýsklo v očích, z čehož poznal, že už otázkou samou si zahrává.
Hněvivá slova se mu hromadila na jazyku, ale ne a ne je vyslovit. Má vůbec právo bojovat? Má vůbec právo ustoupit? Bože, jak daleko – jsouce lidmi – můžeme zajít?
Bližního naproti sobě v tu chvíli opravdu miloval jako sám sebe, neboť se nenáviděl. Nakonec se podvolil. Kvůli komu to vlastně dělal? Kvůli své rodině? Farnosti? Zbabělosti? Tušil, doufal, nevěděl. Ale bylo mu ze sebe špatně pokaždé, když – jda sloužit mši – viděl na věži kostela vlát ty pokřivené kříže.

Netopýři mají velmi barvitý slovník, když chtějí dát najevo nelibost.
Kupříkladu, když na nás lidé sahají.
Divokému se to stane málokdy, ale nám nelétavým každou chvíli.
Lidé na nás matlají rádi. Neustále. Copak můžu za to, že mám srst jako samet? Lidé na ni pořád chtějí sahat. Vždycky mě omatlají a musím se umýt. Když toho mám dost, nadávám v lidem dobře slyšitelných a srozumitelných zvucích.
Mám rád teplou ruku, ale jen k tulení. To pak začnu příst. Tulení a teplo, to je tak netopýří.
Říct ne jídlu?
To už patří do oblasti sci-fi a mě z toho prosím vynechte.

Šifrovaná korespondence Yahşihan -> Wakanda
Milý Bucky,
píšu pozdě, potíže v Sýrii. Ke všemu, co je špatně, se přidala skupina žoldáků se semtexem. Opravdu jsem zkoušel vyjednávat, žádal je, aby se vzdali. Jeden z nich řekl “A co když ne?” a pak to místo odpálil. S někým se prostě nedomluvíš. Dva uprchlé jsme sledovali přes Irák do Turecka. Objevili jsme trasu obchodu se zbraněmi století. Osud Blízkého východu je v našich rukách. Bůh s námi.
Opatruj se.
xoxo
Steve
Šifrovaná korespondence Wakanda -> Torqabeh
Milý Rogersi,
děkuju za dopis. Já dnes vyháněl kozy na pastvu. Bylo to pěkné.
Opatruj se.
xoxo
Bucky

Prehliadač, prehliadač, povedzže mi, čo má v sebe táto stránka?
Nuž pozrime na to.
Ohavné html vygenerované správcovským systémom. Nejaký ten text. Obrázok. Komentárové okno. Špehovacie tlačidlá pre zdieľanie. Koláčiky, čo musím zjesť.
Tak mu to teda zobrazím.
Prehliadač, prehliadač, povedzže mi, čo má v sebe táto stránka?
To isté, akurát iný text.
Ktovie, čo sa stane, keď mu to nezobrazím. Len jediný raz. Aj prehliadač si chce užiť trocha zábavy.
Tak pozrime na zoznam chybových hlásení, chcelo by to niečo zaujímavé.
404, stránka nebola nájdená? To už videl stokrát.
403, zakázaná? Nuda.
Á to je ono!
418 - Som čajník.

Tentokrát Lily vypadala docela naštvaně.
„Říkám, že to není dobrá společnost. Avery, Mulciber. Všichni ti tvoji kamarádi. Ubližují ostatním –“
Severus podrážděně trhl rameny. „Zatímco tvoji Nebelvíři jsou nevinné ovečky.“
„To netvrdím.“ Lily pohodila hlavou, temně rudé vlasy zavířily kolem obličeje. Ale –“ ztišila hlas, „prý si zahrávají s černou magií. I ty si zahráváš.“
„Takže bych se k nim měl otočit zády? To po mně chceš?“
„Bylo by to nejrozumnější.“
„Pro tebe je všechno snadné. Mám být černou ovcí ve vlastní koleji?“ Stěží ovládal vztek. „Co když řeknu ne?“
Lili na něj smutně pohlédla.
A potom se k němu obrátila zády.
***

Dimitrij už byl notnou chvíli v bezvědomí. Ivan ztratil trpělivost a sbalil vysílačku do batohu. „Jdu na kopec a ohlásím velení, že se vracíme. Takhle tu akorát chcípnem.“
„Ale Dimitrij chtěl v misi pokračovat.“ oponoval mu Sergej.
„Dimitrij je v bezvědomí, takže teď si velíme sami.“ odseknul Ivan.
„Stejně velení řekne, že máme pokračovat v misi. Jinak ten tábor asi nezískáme.“ odpověděl Sergej.
„A co když jim řeknu ne?“ odpověděl Ivan a uchechtnul se.
„Chceš, aby nás vševhny popravili, nebo co?“ řekl Sergej nasraně.
„Já se vracet nemusím. Když budou mít kecy, tak ať se o ten tábor perou sami.“

"Co když řeknu ne?" zeptal se mladík odhodlaně.
Hlouček lidí okolo se zasmál.
"My ti nedáváme na výběr, kamaráde," upozornil ho starší muž.
Mladík lehce znervózněl.
"Já...nechci. Chápejte, to před tím byla jen neškodná zábava, ale tohle... je to něco jiného. Nemůžu to udělat."
Žena, dosud stojící v pozadí, přišla blíž.
"Copak?" usmála se falešně. "Tady se snad někdo bojí?"
"Ne."
"Tak proč se ti tak třesou ruce?" zašklebila se
"Nebuď hloupej a pojď s náma," přidal se další kluk.
"K tomuhle mě nikdo nedonutí!" prohlásil mladík a upřel pohled na horskou dráhu, vedle které zrovna stáli. Nesnášel poutě!

Nenneke kráčela kaplí a vedla Yennefer v bílých brokátových šatech. U oltáře (tedy na místě, kde by stál oltář, kdyby tam nějaký byl) čekal Geralt a král Herwig jako ceremoniář.
„Yennefer z Vengerbergu, bereš si zde přítomného Geralta z Rivie?“ začal Herwig.
„Ano.“
„Geralte z Rivie...“
„Co se stane, když řeknu ne?“ přerušil ho zaklínač.
Yennefer se usmála, ale v očích se jí zablýsklo. „Seslala bych na tebe kletbu Kthermian. Je pomalá, ale spolehlivá. Asi po týdnu utrpení bys...“
„Nemusíš to dělat. Jen mě to zajímalo,“ pronesl Geralt klidně. Pak přitáhl Yennefer k sobě a políbil ji.
Nenneke si povzdechla.

Svítí si baterkou a rychle prohledává zásuvky u stolu. Přece toho boháče nezabil zbytečně.
Náhle se ozve jakýsi šramot a dveře do pracovny se otevřou. Vyděšeně vzhlédne. Sotva viditelný obrys v rámu dveří.
„Ještě toho můžeš nechat.“ Špatně srozumitelný šepot.
„Kdo jsi?“ Srdce v hrudi bláznivě buší.
„Zavolej policii a přiznej se.“
„A když odmítnu?“ Snaha o sebevědomí.
„Vyzývám tě, abys udělal, co žádám.“ Šepotavý hlas je stěží slyšitelný.
„Práskneš mě? Půjdeš za policajtama, když to neudělám já?“ Málem se rozesměje.
„Sám ses rozhodl.“ Postava se blíží k němu.
Poslední, co zahlédne, než ho pohltí tma, je záblesk čepele kosy.