Světlíkov (vlastní fandom)

Červení se loudali městem, držíce se frajersky kolem ramen,
Patrik jako kápo samozřejmě uprostřed.
Štrádovali si to na kraj Světlíkova, přímo tam, kde hraničil s Druhým Polem.
,,Pěkně zhaftnem to mladý maso," pošťuchovali se navzájem
Láďa a Petr, Patrikovi nejvěrnější.
,,Jojo, pěkně toho tučňáka naložíme!"
,,Hele, s tím tučňákems to trošku přepísk. Dyť je hubenej jak vyžle!"
,,Však víš, jak to myslim."
,,Tak prr, hošani, zchlaďte hormon." ozval se dominantně dosud mlčící Patrik.
,,Marek je můj a jestli máte chuť na naložený tučňáky,
tak palte na Antarktidu, nikdo vás tu nedrží."
Marně se svůj naštvaný obličej snažil skrýt za mapou.

,,Platí", vydechl Marek, zadýchaný jako po maratonu.
,,Fajn, seš fakt první třída!" na to Paťas.
,,Tady máš ten tvůj slavnej balón!" A hodil ho Markovi zpátky,
ten jen ležérně natáhl ruce a stejně líně, jako se koala plazí po stromě,
přihrávku přijal.
Párkrát s ním zamyšleně dribnul o zem.
Nato promluvil jeden z Patrikových parťáků: ,,Ty, Paťo, nejdem už dneska?"
,,Jo, slibovals nám, že ještě prozkoumáme Severní Sklady a tam fakt nechcu, aby nám Modří čmuchali! A se svým novým boyfriendem si můžeš zašpásovat jindy!" Mrknul na Marka.
,,Jo, asi máš recht. Tak zatím zdarec, ucha, zítra bude
společná akcička!"

Hlavou mu vířily pocity jako mořský příboj,
míchal se mu v ní hněv s odevzdáním,
zahanbenost se vzrušením.
Po chvilce napětí udělal něco, co jej překvapilo snad ještě víc,
než Patrikův polibek s notnou příchutí drzosti. Opětoval ho.
Ani jeden z hochů se teď již neubránil hvízdnutí.
,,Tak koukám, že už přistupuješ na hru, mladej. Odteď budeš můj,
chci tě komplet celýho, tvoje tělo i tvoji duši.
Taky nám Červenejm pomůžeš prozkoumat pár nových lokací.
Chceme o nich napsat na web Urbexu. A my vás Modrý na oplátku necháme
na pokoji a vrátíme vám ten váš balon."
Sladkokyselé Pyrrhovo vítězství.

,,Celkově pak upřednostňuji osobní setkání..."
Patrik se odmlčel, jakoby už na tom, před čím osobní setkání
vlastně upřednostňuje, již nezáleželo.
Jakoby už nezáleželo vlastně na ničem kromě tohoto momentu.
Marek už ani tak nevnímal jeho slova, jako jeho dech, který
cítil již bezprostředně na svém obličeji. Bezděky polkl.
Poté Patrik udělal zřejmě nejodvážnější věc toho večera.
Sice letmo, ale přesto zaznamenatelně, spojil své rty
s těmi Markovými.
Šok. Ticho. Facka, která tak jako tak musela přijít.
Radek a Tomáš zírající jeden na druhého neschopni slova.
S nepřítelem se přece nemiliskuje!
Marek byl zaskočen frajírkovou drzostí, která mu zároveň
neskutečně imponovala.

Zanedlouho, zabraní všichni do svých myšlenek,
dorazili k jakési staré garáži s oprýskanými, nachovými vraty.
Modrým nebyla povědomá, zatímco Červení ji znali jako své boty
- byla to jejich tajná základna.
Patrik zamyšleně vytáhl z kapsy jakousi mapu a se zaujetím si ji prohlížel.
,,Toto je naše tajná mapa, " pronesl ležérně.
,,Je tu zakreslen celý Světlíkov, Druhé Pole i všechny přilehlé čtvrti."
,,A k čemu potřebuješ mě?" Na to překvapeně Marek.
,,Jo, k čemu potřebuješ jeho?" Přizvukovali nazlobeně jeho kamarádi
Radek a Tomáš.
,,Neprozkoumali jsme zdaleka všechna místa, " na to Patrik.
A to zdaleka nejen na mapě!" Naklonil se k Markovi.

Jak Markovi kamarádi, tak Patrikovi nohsledi se zvědavostí sledovali,
kam ho to vleče. U Markových kamarádů se ta zvědavost mísila
s rozladěností, u Patrikových patolízalů spíše s jistou dávkou
dobrodružného vzrušení, s otevřenou pusou však zírali všichni.
Marek už nebyl žádné dítě. Vždyť mu táhlo již na jednadvacet
a ten floutek mohl být sotva o dva roky starší.
Modrotričkaři se přece a onou konkurenční partou Červených triček
potýkali už drahnou dobu a on to přece v takto klíčový okamžik nezvoře.
I kdyby měl obšťastnit celou bandu, anebo si pro balón lézt na střechu,
popasuje se s tím jako tvrdej chlap.

,,Mám pro tebe nabídku, která se neodmítá!"
Pokračoval úlisným hlasem blonďák a ledabyle si rukou
prohrábnul svou neupravenou čupřinu.
,,Hm, co to asi tak bude," pomyslel si Marek, ,,nejspíš bude chtít,
abych mu ho tady blafnul přede všema, výměnou za míč.
Nebo něco na ten způsob. To by mu tak bylo podobný!"
Než se nadál, měl poznat, o co půjde.
Blonďák ho náhle a bez varování vzal za ruku a někam ho táhl.
Marek o něm věděl jen to, že se jmenuje Patrik,
a ve Světlíkově - čtvrti sousedící s jeho vlastní
- je mezi hochy něco jako místní kápo. Obávaná persona.

Bylo líné páteční odpoledne.
Marek si jen tak ležérně dribloval s basketbalovým míčem,
který semtam předal buď kamarádovi nalevo, nebo napravo od sebe.
Při této bohulibé aktivitě přemítali, jestli jít radši lelkovat do parku
anebo na koupák okukovat vysportovaný kluky.
Když najednou... Zvuk driblujícího balonu utichl
a opět ho měl v rukou ten protivný blonďák ze Světlíkova se dvěma nohsledy a rošťácky rozcuchanými vlasy. ,,Zdar frajere, tak co uděláš teď?" Zahleděl se přímo na Marka.
,,Třeba si budu představovat, jak mi ho kouříš!"
,,Nějakej drzej, mladej. Abych si nepředstavoval, jak kouříš ty mně!"
,,Mě neubude."
Atmosféra by se dala krájet.