Star Wars: the Clone Wars

„Můj rod vládl Alhsis stovky let. Členové rodiny se brali mezi sebou. Jednou se někomu muselo stát to co mně. Královský rod mnou vymře.
Nechci po sobě zanechat rozvrácenou zemi. Chci ji dovést do nové doby. Návrh opustit monarchii se setkal ve vládě s odporem a obavami.
Povstání přišlo jako dar od bohů. Požadují moji abdikaci a zvolení nového krále nebo královny. Je to rozumný plán. Potřeboval jsem mediátora, kterému obě strany důvěřují. Jako je Erma. Separatistům se to nelíbilo, takže urychlili plány převratu.
Potřebuji mírové řešení. K tomu potřebuji vás, senátorko Amidalo. Abyste promluvila k lidem jako zvolená královna.“

Král Haigur vždy přijímal hosty skrytý ve stínu a zahalený do pláště. Šířily se o něm pověsti, že připomíná spíš chobotnatce než člověka.
Haigura zajímaly úplně jiné věci.
„Ermo. Jsi v pořádku.“ Hlas zní těžce, namáhavě. „Nestihl jsem tě varovat.“
Alhsis je na pokraji občanské války. Vláda se definitivně rozpadla. Její část nařídila útok na Ermu a Padmé. Král zavčasu opustil hlavní město.
„Armáda dostane situaci do pár dní pod kontrolu. Ale je to jen dočasné řešení.“ Otočil se k Padmé.
„Nejsem tady oficiálně,“ řekla rychle.
„Ale jste. Nedostala jste moji pozvánku? Bylo mě jasné, že se pokusíte neoficiálně připojit.“

Seděli kolem stolu. Mlčeli.
Backup nabodl jednu z kostek, která plavala v omáčce, a zvedl si ji před oči. “Je to…”
Aco si ucpala nos, nabrala lžíci, vrazila si ji do pusy a polkla. Rozkašlala se.
Daze vybral z talíře ty kousky, které vypadaly jako zelenina, a běžel je umýt ke dřezu.
Dadita složili hlavu do dlaní. “Hush se brzo vrátí. Zkuste to vydržet…”
“Chce někdo přidat?” Mouse vykoukl z kuchyně. Hrnec na sporáku za ním bublal jako reaktor před výbuchem. Všichni zavrtěli hlavou.
Aco konečně popadla dech.
“Někdo by mu měl říct, že se mu v kuchařce slepily stránky.”

Loď opsala zatáčku. Padmé řekla něco o samopalu a zmizela v přední části lodi. Anakin shodil plášť a opřel se o stěnu.
„Co všechno víte o králi Haigurovi?“ zeptal se.
„Co přesně chcete vědět?“
„Používá holoprojektor?“
„Ne. Nerad se ukazuje. Má velmi dobrý důvod. Píšeme si textové zprávy.“
Anakin zamyšleně přikývl. „Jak pokročilé šifrování používá?“
„Nejvyšší úroveň armády Republiky neovládá, ale začátečník rozhodně není. Používá vlastní šifry.“
„Jaké šifry?“ ožil Anakin. „Poznáte je?“
Přikývla.
„Pojďte se mnou.“

Šifru Erma poznala. I styl psaní. I souřadnice.
„Haigurovo letní sídlo,“ vysvětlila. „Měli jsme se ale setkat v hlavní rezidenci. Něco se stalo.“

Nebylo to ani dekádu, co Hush nastoupil na loď pryč z Kamina. Perfektní výrobek kaminonské vědy, na vrcholu své užitečnosti, neušpiněný prachem z bojiště. Vode jen o pár měsíců starší, lak brnění spálený od blasterů a přetřený zlatou a modrou a rudou, jim se smíchem říkali blejskové.
Nebylo to ani dekádu, a jeho tělo se začínalo rozpadat na kousky. Nikdy nebylo stavěné na to, aby vydrželo déle než jednu válku. Déle než jednu prohranou bitvu. Přesluhoval od momentu, kdy ho jeho generál nenechal umřít. Jeho paměť pomalu selhávala. Třásli se mu ruce.
Nebylo to ani dekádu od zelenáče po veterána.

Posledních pár let se Zip držel stejného účesu - druhé stupeň strojku, ten nejkratší na krku a na spáncích, jednou za měsíc, častěji, když je čekala dlouhá akce nebo když už se vlasy na konečcích začínaly vlnit.
Snažil se toho držet, i když utekl od armády - poslední kousek předvídatelného, starého života. Jenže pak se o pár dní opozdil, a pak znovu, všechno utíkalo rychleji, než byl zvyklý…
Skoro ucukl, když zahlédl v zrcadle - vlasy, dlouho uvězněné pod přilbou, se rozježily kolem hlavy. Jako křoví, zamračil se, ústrojová nekázeň.
Nebo jako oblak nad mořem, který nic nedrží.
Možná to ještě chvilku počká.

Na vypláchnutí a manipulaci jednoduché mysli stačí padawan a jednoduchý trik. Na složitější situace je třeba větší tým. Když se synchronizujete, zvládnete i silnou mysl. Když se desynchronizujete, uděláte protějškům v hlavě sekanou.
„Vidíš to co chceš…“
„Nevidíš nás…“
„Nepohneš se…“
„Utíkej…“
Žoldnéři kolem Ermy a Padmé stojí jako solné sloupy. Jeden se odpotácí do křoví a začne zvracet.
Najednou je po všem.
Kolem se potácí několik zmatených povstalců. Ti ostatní už vzali nohy na ramena. Talen se choulí na zemi.
Stín v černém plášti doběhne k Padmé a Ermě a vypne světelné meče. „Tohle dlouho nevydrží,“ řekne. „Zvládnete utíkat?“

Ermě se zastavil čas.
Nezřetelná postava na rampě hledí přímo na ni. Erma nevidí tvář. Vnímá.
„Chraňte Padmé,“ zaťuká jí na lebku zevnitř.
Najednou sleduje sama sebe zevnitř, jak popadla Padmé a strhla ji k zemi a obtočila je obě ochrannou šálou Síly.
Útok provane kolem, odráží se od štítu a jiskří jako hvězdy na pozadí nebe ovázaného pentlí místní galaxie.
Stín sejde z rampy. Aktivuje světelné meče. Odstrkuje z cesty nepřátele jako loutky.
Štít začíná praskat. Příliš. Moc. Neudržím. Zmenšit.
Vystoupit.
Padmé zůstane zabalená v ochranném kokonu.
Erma už ne.
Nápor ji srazí na kolena.
Musí.
Ten.
Štít.
Udržet.

Tu noc jich ještě bylo všech pět. Zip a Zap, Lefty, Beam a on - i když někteří ještě neměli jména.
Probudilo je ticho - najednou slyšeli hučení krve v uších a šepot hlasů ve vedlejších pokojích, kde se ostatní probouzeli ve stejném zmatku. Ticho z absence něčeho, co ani nevěděli, že slyší.
Vyšly na chodbu. Podlaha ho studila do bosých chodidel, a v namodralém světle záložních lamp vypadali všichni přízračně.
Ven, naléhal hlas v jeho hlavě, musíš ven.

Poprvé v jeho životě nepršelo, a hvězd bylo víc, než oblohy mezi nimi. A kolem každé z nich - světy, které byli stvořeni bránit.

Z lodi se vysunula rampa a objevil se temný stín zahalený do pláště.
Talen polkl. Zaostřil. Šlo to nějak špatně. Už zaslechl, že separatistům vedou Sithští mistři, proti kterým jsou rytíři Jedi jen slaboduchý čajíček, ale na vlastní oči to nikdy neviděl.
Sesbíral nervy. „Vítejte, pane,“ sklonil hlavu, „jak se vám daří s potíráním té šílené dětské nemoci?“
„Mizerně,“ odpověděl stín. „Děkuji za optání.“
To není správná klíčová fráze.
„Zpátky!“ zařval na žoldáky, kteří k němu zrovna táhli obě zajatkyně. „Je to past!“
Čtveřice žoldáků rozestavěná kolem Talena si vyměnila překvapené pohledy.
Stín na rampě řekl dovnitř jediné slovo: „Teď!“