Ve spárech Raků - XL.

Dny utíkaly a každý pozvolna cítil, že finální střet se blíží. Šár nutil své muže, aby dále trénovali. A protože nechtěl, aby došlo k prozrazení, za místo si zvolil vyhloubené šachty uvnitř hory.

A tak část mužů cvičila, posléze krátce pracovala v šachtách, aby nevypadalo podezřele, že nic nevynáší. Další skupina pracovala na polích a do toho všeho kolem pobíhali Colleeniny holky a skupina nejmladších cotasů, která si hrála na mladíky bez povinností. Dryn si nejdříve myslel, že něco takového nemůže nikoho oblbnout. Když se ale jednoho dne vracel s Balíkem se zásobami, pro které byli vysláni, na chvilku měl pocit, že se opravdu vrací do normální vesnice.

„Víš, byl bych rád, kdybych to snad radši nepřežil,“ povzdychl si Dryn.

„A co ten kluk?“ zeptal se Balík tiše.

„Jo, ten stojí za to, abych se proklínal za každou zbytečnou smrt, kterou ten střed přinese,“ odpověděl po pravdě.

„Máme na své straně Šára a jeho muže. A věř mi, že ti odmítají umřít v bitvě. Jejich představou ideální smrti je uchlastat se,“ pokusil se ho Balík pobavit. A možná by se mu to podařilo, kdyby ve chvíli, kdy vjeli do vesnice, k nim nepřiskočil jeden z cotasů.

„Máme nové zprávy. Do týdne jsou tu.“

Nemusel říkat kdo. Drynovi to bylo jasné.