Deváté kotě

Ze zákulisí se ozývají nezřetelné hlasy a zvuky, zprava přichází KULISÁK.

KULISÁK: Dobrej večír, slečno. Jdu si pro ten řečnickej pultík.

STUDENTKA: Vážně?

KULISÁK: No jo, prej je tam omylem.

STUDENTKA: A to se tam tak hezky vyjímal!

KULISÁK: Vyjímal, nevyjímal, vo to tady přece nejde.

STUDENTKA: A proč že tady vlastně byl?

KULISÁK: Pro prezidentku, to je jasný. Jenže ona nakonec asi nedorazí, celou tu její roli vyškrtli. (Shlédne do desek, přeškrtne celou stránku.) Tak a je to, nejdřív roli a teď i pultík. Na co je taky rekvizita bez herce, když ani mluvit neumí.

STUDENTKA: (Přikývne.) Ale vy jste se najednou nějak rozpovídal!

KULISÁK: Rozpovídal, nerozpovídal… Blbě si to tam nahoře vymysleli, hlavní postavy poslat mimo jeviště. Jak má pak divák něčemu rozumět, když herci hrajou jenom v zákulisí? Tak mě rejža řekl, ať tady zatím trochu zabíjím čas.

STUDENTKA: (Posměšně.) Zabít čas? To už je dávno pasé.

KULISÁK neodpoví, přechází na forbínu, bere pultík a nástěnku, chystá se odejít. Když ho STUDENTKA uvidí, prudce si stoupne.

STUDENTKA: Tak tohle jsme si ale nedomluvili!

KULISÁK: Co jako?

STUDENTKA: Řekl jste pultík, ne nástěnku a pultík, jenom pultík. Nemůže odnášet v každé části víc jak jednu rekvizitu, to bych byla do konce představení nahá!

KULISÁK: (Zamyslí se.) To je asi fakt. Vadilo by vám to hodně?

STUDENTKA: Jo, to tedy vadilo! (Chvíli počká, pak se usměje.) Ale možná bychom se mohli domluvit nějak jinak. Jakože byste třeba teď odnesl dvě a příště zase jednu přinesl...

KULISÁK: No to já nevím, vono by to opravdový herectví fakt mělo bejt bez kulis.

STUDENTKA: Tak vraťte tu nástěnku.

KULISÁK: To nemůžu!

STUDENTKA: Tak mi doneste zbraň! Jiná možnost není.

KULISÁK: (Chvíli přemýšlí.) A jakou?

STUDENTKA přijde až k němu, něco mu zašeptá. KULISÁK neochotně přikývne.

STUDENTKA: Skvěle, tak jsme tedy domluveni.