8. ještě o penězích

"Podívej, co ti dva? Prohlížejí si fotky z filmu, ti by si mohli mít zájem o lístky," ponoukala mě Maruška.
Já jsem však po předchozích dvou odmítnutích neměla chuť na další trapas.

Když ze mě Marie na obědě - kuřecí plátek s broskví a sýrem - "hm, maso s ovocem, nezvyklé ale zajímavé" - vytáhla podrobnosti o mých financích - "něco mi dávají naši, pak mám prospěchové stýpko a občas zajdu na brigádu, bídou netrpím, ale vyskakovat si nemůžu," navrhla, abych se pokusila nějaké vstupenky prodat.

A tak jsem stála ve vestibulu kina a obtěžovala případné zájemce. První byla holka, co si prohlížela vitríny. odmítla mě, že má kluka na vojně a tady jen zabíjí čas, než půjde s mámou nakupovat. Druhá se na mě soucitně podívala, chudinko, nechal tě, četla jsem v jejím pohledu. Do třetice jsem neměla odvahu.

Najednou jsem měla v hlavě mlhavo a omámeně. jak ve filmu, jsem vyrazila k páru, který si vyhlídla Maruška. A hned se jim začala vemlouvat, že jsem měla jít s kamarádkami, ale popletla datum a jestli by si aspoň dva lístky nekoupili, abych tolik netratila. Byla úspěšná.