Jednoho večera vstoupil do kavárny dobře oblečený muž a zvolal na Rafaela:
"Zdar, Rafe!"
Rafael se k němu otočil a neméně spontánně zareagoval:
"Nazdar, Oťas! To je dobře, že jsi ke mně konečně zavítal!"
Ano, byl to Rafaelův gymnaziální spolužák doktor Otakar Féfrda, advokát. Okolím byl často označován za Otakárka, podle motýla otakárka fenyklového, pročež toto oslovení neměl rád, a tak své kamarády naučil používat zkráceninu Oťas.
"Tak ses přece jen odhodlal občerstvit se dobrou kávou a neméně dobrou literaturou."
"Přiznám se, že toto inicioval Bertík. Za chvíli sem za mnou dorazí na partičku šachu."
Norbert Nokrle dorazil skutečně během chviličky.
"Tak jsme tu opět ve staré dobré sestavě: Féfrda, Nokrle, Vyzvrátil," konstatuje Otakar.
"Omyl, Oťas, kdyby sis ráčil všimnout jména na dveřích, věděl bys, že nyní už jsem Vygůglil!"
"Nekecej, vole. Já tě vždy obdivoval, jak sis stál za svým jménem," dí překvapeně Otakar.
"To víš, obor mého podnikání mně donutil."
"Abych nezapomněl, pánové," pravil advokát, "tady vám dám na sebe vizitky, kdybyste snad někdy potřebovali mé služby."
"Já tedy doufám, že nebudu," odvětí Rafael.
"Nikdy nevíš. Do průšvihu se člověk dostane jedna dvě, mohl bych vyprávět."
Pak již Rafael naservíroval svým kamarádům kávu a tito dva se dali do šachu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit