Každé zrnko písku má svou váhu. Kamínek do mozaiky. Jeden sen.
Znám je všechny, už jen z jejich šumění poznám, který kontinent se právě uložil ke spánku. Každé má jinou barvu, červené, zlaté, modré, každý sen hraje jiným odstínem, zamilovaným, hrůzostrašným, šťastným.
Přehazuji zrnka, aby se dostaly na to správné místo.
A pak, konečně, mrknu. A okamžik v čase, zmražený navždy, se stává mým novým domovem.
Sem se můžu vždy vracet, když při potulkách myriádami lidských sny zatoužím po chvilce klidu. Odsud vždy odcházím, když mé rozhárané nitro chce ven.
Jsem Sen a můj palác je ze zrnek lidských snů.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krásný.
kytka
To je krásný.
Se Sandmanem jsem zatím
Blanca
Se Sandmanem jsem zatím neměla tu čest, ale tohle je skvěle atmosferické. Líbí!
Sandmana doporučuji
vatoz
Sandmana doporučuji a mám moc rád, (spolu s dalšími díly Neila Gaimana ), docela se tu vyskytují i drably z Dobrých znamení (která napsal s Terry Prattchetem)
Přidám si ho na ten kilometr
Blanca
Přidám si ho na ten kilometr dlouhý seznam knih, co musím přečíst :D
Dobrá znamení jsem četla nedávno, neb jsem k nim byla dotažena častými zmínkami v čajovnové společnosti :D Jinak zatím od Gaimana znám jenom Neverwhere, a to mě doslova uchvátilo...
Až budeš listovat
vatoz
Až budeš kilometr dlouhým svitkem listovat a dopisovat , napiš si, že nemáš číst sérii Mezisvět.
Moc krásný!
Danae