Spleen

Za noci bezesné tu náhle v tmách,
ach, zvon Smrti, boj se, bije na poplach,
celý kraj soumračný se strachem chvěje siný,
měsíc je ďáblem rozbitý, zbyly jen stíny.
V chodbách pustých vítr kvílí jako štván,
ach, má duše, oděná v roucho františkán,
zmlklá a zsinalá, jak únava ji hnětla,
upadá do hrobky, kde nepozná již světla.
Za duši zemřelou své ruce sepni,
ach, v té noci bez luny přede mnou klekni,
soucit nábožný měj s těmi, co mrou,
mši tichou a smuteční mi povedeme, Bože,
ach, ulehneme spolu v mé posmrtné lože,
tvá ňadra kostnatá skryjí hruď mou vyzáblou.