I když musí štamgasti do práce, neustále se ve vzpomínkách vrací ke svému oblíbenému lokálu. Na hostinec U Bídáka se totiž nedá jen tak lehce zapomenout.
Celou směnu nemluvil Kruege o ničem jiném.
„Jen kdybys to viděl. Ta barva, nádherná, ničím nezkažená. Na dotek jsem cítil nádherný chlad. A to se přiznám, že jsem se poprvé dotýkal až s posvátnou hrůzou. Bál jsem se, abych něčemu tak nádhernému neublížil. Ale ruku jsem měl pevnou. Jakmile jsem jednou pevně sevřel své prsty okolo, nebylo nikoho, kdo by mě donutil se pustit. No co ti budu povídat. Úplně dokonalý tvar,“ básnil dál.
Každému, kdo ho znal, bylo hned všechno jasné. Bídák se po několika letech rozhodl pro změnu a objednal novou sadu korbelů. Pro Kruegeho to byl svátek.
Ano, Kruege není normální. Ale docela mu rozumím. Z nových korbelů se pije vždycky nejlépe.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A co teprve, když se korbel
Doktor
A co teprve, když se korbel naplní dokonalým mokem a dokonalou pěnou!
Ale to chce najít dobrého
Eillen
Ale to chce najít dobrého hostinského, aby natočil dokonalou pěnu.