A zase zpátky

Po všem tom nekonečném trmácení celou Středozemí se zadkem bolavým od dlouhé jízdy na poníkovi a nožičkami utahanými od dlouhých pochodů, po tom všem se dočkal konce cesty. Nadechl se větříku proudícho slunečnou krajinou a zeširoka se usmál. Nebyla v něm ani špetka dobrodružství.
Otevřel dveře své nory a úlevně vydechl. Na nic nečekal, shodil batoh s pokladem, až to zařinčelo, a utíkal do kuchyně. Čajovou konvici toho nejdokonalejšího tvaru (byla to úplně obyčejná čajová konvice) objal téměř láskyplně.
Bilbo Pytlík byl konečně doma, ve svém sladkém, úžasném domově plném jídla a čaje, toho nejlahodnějšího moku na celém širém světě.