Pohovka, která zná jen vlnu

„Nebojte se vlka nic,“ prohlásil se zamyšleným úsměvem psycholog, když jsem si lehal. „Jenom si představte, jak vás vidí ostatní, třeba přijdeme na kloub tomu vašemu problémku,“ šveholil dál.
Kurzy houslí, zamlklý a asociální. Noční pitky, hýřivý a excentrický. Práce grafika, která mne nebaví, protože mám nadřízené a nemám sílu na vytvoření vlastní firmy. Doma se směju z povinnosti. Jediný, kdo mne zná, je sousedka, jenž mě poslouchá, když ve sprše zpívám „All you need is love.“
„Připadám si stejný jako všichni ostatní,“ rozpláču se. „Tak to byste se možná toho vlka bát měl,“ odpoví lékař s opravdu velkým úsměvem.