Tak dneska se trochu dojmeme, to občas není na škodu...
V Elrondově ložnici býval zdobený vikýř, z nějž bylo možno zahlédnout podlouhlý kousek oblohy. Vždy když Půlelf usínal, pozoroval temnou výseč nebe, v jejímž středu stříbřitě blikotal Silmaril. Ostatní světla tančila kolem, rozprostřena po nebeské báni jako dvanácte hvězd na Gil-galadově štítu.
„Stýská se ti po otci?“ ptávala se Celebrían v dobách, kdy s Elrondem sdílela manželské lože.
Půlelf pokaždé jen mlčky přikývl. Sledoval klenot na přídi Vingilotu a zrak se mu mlžil v bolestných vzpomínkách.
Nikdy své ženě nepřiznal, že hvězda, na kterou pomýšlí, zářila jasněji než ta Eärendilova. Ovšem zhasla již dávno. Padla do stínu v zemi Mordor.
Jméno "Gil-galad" počítám jako jedno slovo, i když jsou vlastně dvě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné!
Peggy
Krásné!
Nádhera!
Terda
Nádhera!
*dojala se* Máš pravdu, není
Lee
*dojala se* Máš pravdu, není to na škodu. Moc hezké. :)
Jů, to je krásný. Fňuk.
Quiquilla
Jů, to je krásný. Fňuk.
Na tohle jsem se tak těšila.
strigga
Na tohle jsem se tak těšila. Hvězdy a Roklinka a.. a ten konec...
...harfeník o něm smutně hrál
Danae
A mně skoro ukápla slza.
Elrond
A mně skoro ukápla slza.