Nahrazuji téma z 23. 4.: 'Pokušení mocných.'
Některá setkání jsou nevyhnutelná. Jako gravitace.
Zase projednou špetka romantiky.
Pokud byste chtěli ke stoslůvce hudební doprovod, hledejte zde: https://www.youtube.com/watch?v=hBBpnvYEDSA
Neměl by se takhle cítit.
Nedokáže tomu zabránit.
Do jejích snů utíká stále častěji.
Zpravidla se odehrávají v přírodě.
V lese. Koruny stromů mu připomínají zeleň jejích očí.
U jezera. Její kůže se třpytí kapkami vody.
V rozkvetlé zahradě. Květiny nevoní ani zdaleka tak sladce jako ona.
Na pláži pod dotekem zapadajícího slunce. Kde ta dívka zpívá Scarborough Fair.
Každá vteřina v její blízkosti bortí hradby, které kolem sebe postavil.
Až nakonec...
Nedokáže pokušení déle odolat.
"Zpíváš krásně."
Pohlédne na něj. Nevypadá překvapeně, že ho tu vidí. "Děkuji."
"Víš, kdo jsem? Bojíš se mě?"
"Proč bych měla? Jsi můj Sen."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit