Hrdina naší doby

Prší. Cesta ke hřbitovu pomrkává deštivými oky, dámám těžknou sukně a pánové nešťastně klovou špacírkami mezi loužemi. Před branou z kroucených kovových lístků se tísní reportéři a z fotoaparátů jim crčí. 
"Uhněte přece, notak!"
Davem čumilů to zašumí. 
Prochází vdova a synové. Na návrší za sebou nechává čerstvý náhrobek. Běžný kamenný anděl s posmutnělými rysy, jaké mu vtiskl kameník, třímá ve studené ruce model létajícího stroje. Po jméně, ověnčeném tituly a čerstvě pozlaceném, stéká déšť. 
"Takový velký člověk to byl."
"Vynálezce... dobrodruh... nesmírná odvaha..."
Vdova se zastaví. Ostře si změří dav. 
"Jistě," řekne. "Jen kdyby si, blbec, doma nezapomněl padák!"