Sprcha

„Je mi líto,“ řekl Osvald Stein a zavřel dveře nabízeného bytu, „ale ani tento byt nevyhovuje.“ 
„Proč?“ zakoktal mladý magistrátní úředník.
„Nemá vanu, pouze sprchový kout.“

„Podívejte, pane Stein,“ řekl úředník, když stáli na chodníku v chmurném listopadovém dni, „tu Vaši vilu v Bubenči Vám seberou, to Vám musí bejt jasný. Mezi námi – vyhlídnul si ji soudruh náměstek. To víte, má velkou rodinu.“

„Zatímco my nemáme žádnou,“ odpověděl Osvald Stein a pohladil svoji ženu po ruce. Jediný paprsek slunce se prodral mraky a pozlatil pět modrých číslic na jejím zápěstí.

„Potřebujeme byt s vanou. Má žena pod sprchu nevkročí. Nikdy.“