Vřed

Frank zfoukával černej prach na hromádky, na který Naty pršela, což teda zní docela ujetě, ale bylo to fascinující. Tak jsme dojeli až do městečka.
Vohrada z mátožnejch lidí se mezitím rozpadla na malý hloučky, co byly bohužel živý až až. Všechny ty malý nevraživosti, žárlivosti, nelásky, nenávisti, starý i nový, vopravdový i smyšlený křivdy, všechna ta zlá krev, se podebraly v jeden hnusnej vřed, co se protrh a hnis z něj zaplavil celý město jako řeka žluči.
Jinými slovy – všichni si svorně a vzájemně dávali do držky.
A na hraně viditelnosti stál černočernej démon s křivým úsměvem na ksichtu.