Pod nebem

Votočil jsem auto na pětníku, bizon trval na tom, že uzavření bariéry má přednost. Velebil jsem všechny svatý, že Franka napadlo pořídit auťák s náhonem na všechny štyry, doškrábali jsme se tak až k místu, kam mě bizon ved.
Pak už jsme museli po svejch. Šplhali jsme po zvětralejch šutrech až nahoru pod nebe. Přísahal bych, že když jsme Hwame vrátili zpátky, spokojeně zapředla. Bizon jásal. Dveře byly znova zavřený.
Zbejvalo se vypořádat s tim, co jima prošlo. Měli jsme bejt spokojený, jenže vzpomínka na ty strašidelný lidský mátohy byla jak starej svědivej strup. Podrbat nestačí, musí se to strhnout.