V dineru

V dineru jsem sypal cukr do kafe, jakoby to byla nejdůležitější věc na světě. Frank telefonoval z automatu.
„Jaký to je, bejt čaroděj?“ zeptal jsem se Naty.
„Něco je fajn – delší život, zdraví. Něco je blbý – pravidla, zákazy. A něco je fakt těžký – nemoci, co nevyléčíš, temný věci, co neodstraníš. Ale získáš přátele, co ti třeba pomůžou získat zpátky magickou sochu.“
„Debilní robot,“ majznul Frank portmonkou vo stůl, „opakuje, že mám stisknout 1, 2, 3... Mačkám čísla jako blbec a pořád se vracím na hlavní menu.“
„Lásko,“ usmála se Naty, „myslíš, že na magické univerzitě mají automat? Máš správné číslo?“