Jednou takhle na náměstí

Hamlet proběhl kolem a vrazil mi do náruče lebku. Předpokládám, že ji potřeboval podržet, a princi se těžko něco odmítá, tak teď tu stojím jako trubka a držím lebku.
Z pěti minut je deset, pak patnáct a půl hodiny.
Hamlet se nevrací.
Začíná krápat.
Tak jdu s lebkou domů a říkám si, co s ní.

Ukáže se, že se spolucestující lebkou máte v autobuse víc prostoru.
Když ji omotáte světýlky, dělá zajímavé efekty na zdech.
Je dobré těžítko, ale někdy zanechává na stránkách otisky zubů.
Hlavně u hororů a thrillerů.
Občas s ní vedu monolog.

A Hamlet se pořád nevrací.