Hexenšus

  „Ó, Pomono, ta Vaše masáž je prostě úžasná. Máte tak citlivé prsty…“ Křiklan, ač ještě před okamžikem úpěl, byl nyní v sedmém nebi.
  Prýtová pokrčila rameny. „Roky hrabání v hlíně.“ Přiložila mu na záda víc zázračného léku a řádně prohnětla.
  „Děkuji Vám,“ vzdychnul Křiklan.
  „S díky počkejte, až ten ústřel odezní.“
  „Tenhle mandragoří zábal mi dělá neskutečně dobře. Jak příjemně hřeje! Ani jsem netušil, že se mandragory dají použít i takhle.“
  „Tohle není zábal z mandragor, to je zábal pro mandragory.“
  „Takže nějaká hlína?“
  „Líp. Hnojivo.“
  Křiklan zbledl a velmi pomalu se zeptal: „Jaké hnojivo?“
  „No přece to nejlepší. Dračí.“