Řečiště

Lesem protéká řeka. I když se vytratí do tůní a slepých ramen, umí nabrat sílu a uvelebit se v domech. Někdy v noci slyším tóny utopeného klavíru.
Pod Šeldou se prosmýknu tunelem, který má hypnotický nádech, ale nejkrásnější je nábřeží s čapkou hradu, sochou Athény a šešulkou katedrály. V mých snech se přes ni klene nové město z pontonů a přemostění.
A pak Spréva, Alzette, Mosela.
Spojují je potulky s kamarády. Klubko navíjí další řeky. Až se z něj vyklubu já. Brodím se bažinou, přitom mám rty suché jako troud.
Občas se na hladině přede mnou zaleskne zlatá sluneční cesta.