Pravnuk svého pradědečka

Už to byl měsíc, co se nad Lancre objevila ta záře - učitel jim vysvětlil podstatu aurory coriolis, ale když se malý Tomík přihlásil a řekl ostatním všechno, co od svého pradědečka Červenkauvy věděl o fénixech, vysmáli se mu.

Nevzdal se. Prohledával okraj lesa, kam tehdy zasvítil nejjasnější záblesk, a nakonec pod stromem našel skořápky. Jedna z nich se zdála nepatrně jiná.

Vylézt nahoru bylo dílem okamžiku. V hnízdě seděly tři mladé vrány, které si ho prohlížely korálkovýma očima. Tomík se pozorně podíval, a nastavil ruku k té uprostřed.

Vylezla mu na dlaň, a celou ruku mu obalily zlatožluté plamínky.

Nepálily.