Do you think you can tell?

Občas, ale opravdu jen občas, si dovolil vzpomínku na Zahradu. Na omračující krásu všude kolem, dokonalou, lhostejnou a hluchou. Na svět vonící ozónem a novotou, zelený jako první jarní list po nekonečné zimě. Na radost z tvorby a neochvějnou jistotu, že všechno je správně - i otázky, i to, že ho napadají, že se nebojí je vyslovit. Na Pád, na strom a na jablko. Na ženu, které ho nabídl, protože přestože na tom, sakra, přece neviděl nic špatného, mít možnost rozeznat dobré od zlého.
Na anděla, kterého tam potkal a kterého ztratil.
V těch chvílích Bentley nehrálo Queeny. Nějak... se nehodili.