Nechceme přece uschnout!

S příchodem jara se rozhodli pro cestu po řeckých ostrovech. Ze Soluně na Thasos, Lemnos, Chios, Samos… Toninčiny úspory se již sice povážlivě ztenčily, ale Dimitrios bohorovně tvrdil, že tohle se přece vždycky nějak udělá. Sem tam prodá nějaký obraz (zatím neprodal ani jeden) a hlady strádat jistě nebudou, na to je Řecko příliš krásná země. Vždycky nakonec všechno nějak dopadne – důležitá je svoboda, kterou mají.
„Když vrbový proutek uřízneš a dáš do sklenice, tak uschne,“ pravil a rukou, v níž držel štětec, udělal rozmáchlé gesto. „Ani jeden z nás přece nechce schnout ve sklenici, nebo ne?“ zasmál se rošťácky.