Na koho to slovo padne...

Adam, Eduard a otec stáli před velmi pochybným podnikem. Včera totiž vážně neusnuli, takže dorazili k cíli už dnes večer. Teď se rozhodovali, kdo půjde dovnitř vyzvídat informace o rytířových dětech.
"Já ne," prohlásil šlechtic. "Slad má děsně silné retenční schopnosti. Neodlepil bych se od piva a na děti bych zapomněl."
"Musíš tam sám, Adame." pokrčil rameny Eduard. "Já bych tam mohl potkat někoho, komu jsem už hrál."
Adam se nadechl, otevřel dveře a vkročil do krčmy.
Skrčil se před letícím džbánem, vyhnul se ruce, která ho chtěla zatáhnout do hospodské rvačky a s pocitem předčasného vítězství zamířil k hostinskému.