Poslední bonbónek

Byli sami. Ostatní odešli. Jack zezadu přistoupil k milenci, něžně otřel nos o jeho ucho, položil ruce na boky.
„Nepřibral jsi trochu?“
Ianto se otočil, ve tváři měl poněkud pohoršený výraz. Jack zajel rukou pod košili a potměšile se zasmál.
„Možná pár liber,“ zamumlal pan Jones, vymanil se z objetí a odklidil se na recepci.
S pocitem úlevy se rozhlédl, vytáhl zásuvku, znovu se rozhlédl... Luxusní nugátovou bonboniéru otevřel jako cosi posvátného.
Podíval se na hodinky. Má přesně sedm minut, než se tu někdo objeví. Začal od kraje, systematicky. Musel. Poslední bonbónek měl totiž trochu zvláštní úpravu: obsahoval pilulku zapomnění.