Státní ústav pro kontrolu nenormálnosti

"Pojďte," ukazoval Zetko na sotva znatelnou cestičku mezi skalami.
Na jednonohého otrapu se pohyboval rychle.
Káčko do mě strčil, abych šel před ním.
"No teda," zaúpěl jsem. Z toho smradu nemytého těla se mi zvedal žaludek.
"Už je to jen kousek," pospíchal Zetko.
Před námi se rozprostřela podivná pableskující kupole. Jemný bílý prášek se vznášel ve vzduchu a jak se otíral o neviditelné silové pole, blýskal se.
"Páni," uniklo nám z úst oběma najednou.
"Jsme na hranici normálnosti pánové. Tajná experimentální laboratoř, kde vyvíjí zbraně proti elektrostvůrám." Špinavá ruka ukazovala kamsi do kopule. Měl jsem tisíc chutí ji zlíbat vděkem.