Zet jako zetko

"Tohle je náš člověk?" zeptal jsem se Káčka nedůvěřivě.
"Jo, je to Zetko." řekl s klidem Ká.
"To snad ne," nevěřil jsem mu.
"To víš, že je to von," ujišťoval mě pořád. "Co se ti nelíbí?"
"Vždyť je to bezďák," ukázal jsem do vedlejší uličky, kam jsme zatím jen váhavě nakukovali.
"Ty jsi ale fouňa."
"Tak to zase ne. To si vyprošuju. Ale tenhle týpek nemůže být přecilegendární vůdce převaděčů, Zrzavec."
Sjeli jsme ho oba pohledem. Jedna noha, druhá dřevěná, špinavé cáry oblečení, miska na drobné. Slepené zrzavé vlasy.
"Ale jo, je to on," uklidnil mě Ká. "Popis přesně sedí."