Umění budování kvalitního vztahu

Stalo se to večer týden před tím, než se nám stala nehoda, která nás odsoudila k dalšímu pobytu v zakázané zóně.
Schovával jsem se zrovna v jedné studně. Věděl jsem, že tam mě elektrikálové nebudou hledat.
Už byla skoro tma, když se kolem mě přehnalo padající tělo.
Vodotrysk vody mě celého promáčel.
Z vody se vynořila podivná zablácená postava a s neskutečným úsměvem povídá: "Tak co? Jak se vede, kámo?"
Krev mi ztuhla v žilách strachem.
Dvě vteřiny ticha...
"No tak, neboj se rozkvést ten úsměv. Já vím, že mě rád vidíš," řekl naprostý cizinec.
Od té doby jsme přátelé.